2. svetova zbrane cast1.

24. září 2007 v 19:12 |  valky
Zbrane
Kulomety MG-34 a MG-42 Kapitolu samu pro sebe tvoří ďáblův vynález - kulomet.Tuto automatickou zbraň světu jako první představil roku 1885 Američan Hiram Maxim a o její prvotní použití v boji se zasloužil Brit sir Horatio Herbert Kitchener. Bojový potenciál kulometu byl skutečně mohutný.Samopal MP 40Samopal prožíval za 2. světové války zenit své slávy. Možnosti zbraně, střílící pistolovými náboji a s maximálním účinným dostřelem pouhých 100 metrů, byly více než omezené. Samopal vzniknul na popud toho, že většina soubojů se uskutečnovala na krátkou vzdálenost, kdy byl samopal smrtící zbraní, ale na delší vzdálenosti nebyl přesný.Proto se na sklonku války začala do výzbroje zavádět nový typ zbraně, který v sobě zahrnoval kombinaci samopalu pálit v dávkách a přesnost pušky na delší vzdálenosti, tzv. Sturmgewehr 44.Vojáci Wehrmachtu v troskách Stalingradu se samopaly MP 40. Panzerfaust a PanzerschrekPo ztrátách v průběhu roku 1943 (Kursk aj.) začala být ruská množstevní převaha v tancích velice zřetelná a bylo nutné aby i menší jednotky bez standartních protitankových zbraní vypořádaly s nepřátelskou pancéřovou technikou.Proto byl vyvinut "Panzerfaust", který byl zpočátku dodáván frontovým jednotkám, později "do každé rodiny". Byla to jednoranná zbraň s kumulativní náloží. Obsluha Panzerfaustu byla velice jednoduchá, po krátkém zácviku z něj mohly střílet i ženy. Zbraň byla velice levná a relativně účinná, největší problém bylo přiblížit se k tanku na krátkou vzdálenost a zvládnout psychicky hrozbu blížícího se tanku. Koncem války bylo hodně protitankových jednotek budováno takřka bez konvenčních protitankových zbraní a byly vybavovány panzerfausty a jízdními koly. Např. jednotky Volkssturmu nebo Hitlerjugend měly jako protitankovou výzbroj většinou pouze Panzerfausty.Panzerschreck byla plnohodnotná ruční protitanková zbraň. Měřila při cca 9 kg 150 cm. Zbraň střílela 88 mm kumulativní rakety na vzdálenost 150 m. Penetrace se pohybovala okolo 210 mm, což dostačovalo na jakýkoli tehdejší tank. Obsluha byla chráněna před "ožehnutím" krytem s průzorem.Mauser 98 KTradiční německou opakovačkou Mauser byla na počátku války vyzbrojena většina vojáků. Ve své době představovaly vrchol technické dokonalosti, využití veškerého předchozího vývoje palných zbraní. O tom svědčí v podstatě shodné základní schéma různých opakovaček, zavedených do výzbroje v různých zemích, a také dlouhé období jejich používání.Výhody, společné všem opakovačkám, jsou velice jednoduchá konstrukce a z toho vyplývající nenáročnost na údržbu a výcvik, spolehlivá funkce mechanismů a jejich dlouhá životnost, vysoká přesnost střelby, značný dostřel (dokonce za hranicí možností lidského zraku) a dostačující rychlost palby. Na druhé straně nedostatky, které opakovačky měly, nebyly příliš velké. Patřila k nim poměrně velká hmotnost zbraně a velký zpětný ráz, který znesnadňoval rychlé osvojení si zacházení se zbraní.Za první světové války se ukázalo, že opakovačka je zbytečně dlouhá a těžká, používá příliš výkonné náboje a interval mezi dvěma výstřely je nebezpečně velký. S rozvojem kulometů, které převzaly řadu úkolů pušek, zmizela totiž masová potřeba střelby z pušek na velké vzdálenosti. Délka pušky v důsledku co nejdelší hlavně a výkonný náboj, umožňující velký dostřel a smrtící účinek i na dlouhé vzdálenosti, se tak staly zbytečné.S vyjímkou ostřelovacích pušek pro snipery. Těmto zbraním zůstala delší hlaveň a byly vybaveny zaměřovací optikou. Tato zbraň se však spíše hodila pro obranný způsob boje a pro elitní střelce.Ale zpět k tradičním opakovačkám. Bylo třeba opakovačku zkrátit a vylehčit, k čemuž došlo až po první světové válce. Navíc k nejdůležitějšímu a nejlogičtějšímu kroku, k použití slabšího náboje, nedošlo vůbec. Slabší náboj by měl řadu výhod: zmenšení zpětného rázu, menší hmotnost náboje a tím i možnost nošení většího počtu nábojů, vylehčení celé zbraně. K tomuto kroku nedošlo především z ekonomických důvodů, protože pouhé zkrácení již existujících pušek vyšlo mnohem levněji než úplné přezbrojení armády novou zbraní, navíc spojené s přebudováním zbrojovek a muničních závodů.PlamenometV únoru 1915 Němci poprvé v moderní válce použili plamenomet. Tato zbraň nebyla nic jiného, než zdokonalení principu známého řeckého ohně. Používal se v boji proti zákopům, kulometným hnízdům a pevnůstkám.Existovaly plamenomety velké, na vozidlech, a malé osobní. Zápalná kapalina (nafta nebo benzín) se vystřelovala buď tlakem inertního plynu, nejčastěji dusíku, nebo se pro každý zášleh užilo energie malé výbušné nálože. Malé plamenomety měly dostřel asi dvacet metrů, u těch velkých dosahoval až sedmdesát metrů.Za druhé světové války patřil plamenomet již mezi známé a oblíbené zbraně.DOWNLOAD - Stáhněte si animace, které znázorňují principy fungování automatických zbraní.Jeden kus se vyrovnal stočlennému oddílu vojáků a jedna kulometná četa dokázala zamezit pohybu nepřítele na rozsáhlé ploše, a to dokonce i v případě, že obsluha neviděla na cílovou oblast.Typickým příkladem může být britský útok na High Wood v srpnu 1918.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama