Září 2007

prubeh 2.svetove cast2

24. září 2007 v 19:32 valky
1941
Tažení na Balkáně 1941 Tažení na Balkáně 1941 operace Barbarossa 1941–1942 operace Barbarossa 1941-1942
Přechodné uklidnění bojů po likvidaci Francie dalo Německu čas na další rozšiřování, dozbrojování a přezbrojování vojsk a přípravu dalšího úderu. Hitler váhající mezi úderem proti Velké Británii a Sovětskému svazu si nakonec vybral druhý cíl: jednak jeho Luftwaffe nedokázala zničit RAF natolik, aby vylodění nepředstavovalo neúměrné riziko a nevyhnutelné těžké ztráty, jednak dospěl k závěru, že Sovětský svaz bude snadno zlikvidován ještě během roku 1941 [zdroj?]. Velká Británie zatím stupňovala své úsilí a boj proti Itálii na periferních bojištích v oblasti Středomoří a Afriky a pokračovaly i boje mezi Řeckem a Itálií na Balkáně.
Soustředění války na tato bojiště ukázalo, jak slabá je ve skutečnosti Itálie. Na Balkáně byla v hluboké defenzívě a série drtivých porážek ji zastihla i v Africe. Britský protiútok na přelomu let 1940/1941 rozdrtil prvoliniové italské jednotky a pronikl hluboko na italská území v Severní Africe, během jara 1941 pak Velká Británie zlikvidovala italské panství v Etiopii. Hitler tak byl přinucen víceméně proti své vůli a svým záměrům [zdroj?] zasáhnout v Severní Africe (únor 1941), kam vyslal Rommelův Afrikakorps a na Balkáně, kde původně plánoval pouze akci proti Řecku, ovšem převrat, který v Jugoslávii smetl proněmeckou vládu (a byl podle některých autorů spoluiniciován i Velkou Británií a snad i Sovětským svazem [zdroj?]) jej přiměl neplánovaně rozšířit úder i na tuto zemi. Řada autorů zdůrazňuje, že nutnost zásahu na Balkáně, jeho rozšíření o Jugoslávii a posílení těchto zemi o britské jednotky mělo klíčový význam pro vývoj celé druhé světové války, když přinutilo Hitlera k odložení zahájení operace Barbarossa, neboť musel k zásahu povolat část klíčových jednotek určených pro její provedení. Ztracený čas mu pak zřetelně chyběl. Řada jiných ovšem tento fakt zpochybňuje, např. Hart udává, že podle vzpomínek německých velitelů bylo tehdy počasí na východě natolik deštivé a nevhodné pro útok, že by akci bylo nutno odložit tak jak tak.
Výsledkem německé intervence bylo ovládnutí celého Balkánu a Peloponésu silami Osy, které pak završila úspěšná Invaze na Krétu (20. květen 1941). Horší to bylo v Severní Africe a Středomoří obecně, kde to vypadalo na dlouhodobý boj. Ukázalo se, že Hitler není ochoten pro tuto oblast vyčlenit dostatečné síly, neboť je potřeboval v Sovětském svazu. Plánované operace proti Maltě a Gibraltaru se nikdy neuskutečnily a situace v Severní Africe se měnila jak na houpačce.
V létě se tvář války radikálně změnila, když německý útok na Sovětský svaz (operace Barbarossa), který započal 22. června 1941, zahájil Velkou vlasteneckou válku a zcela změnil válečnou situaci. Většina válečného úsilí Německa se napřela proti Sovětskému svazu, který měl být definitivně rozdrcen ještě v průběhu roku. Navzdory obrovským úspěchům Wehrmachtu se však takovýto předpoklad ukázal jako přespříliš optimistický a Německo se tak ocitlo v dlouhodobém a velmi vyčerpávajícím zápase s nepřítelem, který měl nad ním zřetelnou převahu v lidských, surovinových a částečně i průmyslových kapacitách. Tento boj pohlcoval prakticky veškeré jeho válečné kapacity, takže ostatní bojiště musela být zanedbávána. Za těchto okolností samozřejmě ožila britská strana, která využila zaneprázdnění Německa a americké materiální (a částečně i vojenské) pomoci a zahájila rozsáhlé protiakce na severoafrickém a středomořském válčišti.
Na konci roku pak přišla definitivní gradace konfliktu: mocenské spory mezi expandujícím Japonskem a velmocemi a přesvědčení Japonska, že jeho protivníci jsou rozhodujícím způsobem dočasně oslabeni, vedly k tomu, že se císařství rozhodlo vstoupit do války. 7. prosince 1941 svaz šesti japonských letadlových lodí bez vyhlášení války napadl americkou námořní základnu Pearl Harbor na Havajských ostrovech (viz útok na Pearl Harbor). O den později, 8. prosince 1941, USA vypověděly válku Japonsku. Tím byla zahájena válka v Tichomoří. 8. prosince došlo k zničujícímu náletu japonských letadel proti Filipínským letištím. Při něm bylo zničeno 3/4 amerických stíhaček a 1/2 amerických bombardérů. Japonsko poté prudce zaútočilo v Pacifiku a Asii jak na americké základny, tak na britské, francouzské a holandské kolonie a zastavilo se až v dubnu 1942. Ještě do konce roku byly obsazeny ostrovy Guam (10. prosince) a Wake (22. prosince), britská základna Hongkong (24. prosince) a kapitulovalo Malajsko (11. prosince) při jehož obraně ztratilo britské námořnictvo v bitvě u Kuantanu svaz Z (bitevní lodě Prince of Wales a Repulse).
Hitler byl pod prvními dojmy patrně přesvědčen, že USA budou rychle poraženy Japonskem a že konec konců už nyní zasahují do jeho války s Británií a SSSR natolik, že už to prakticky je válka (dodávky Británii a Sovětskému svazu, doprovod britských konvojů), takže bez zábran vyhlásil USA 11. prosince válku také. Taktéž doufal, že Japonsko na oplátku podpoří jeho válečné snažení v SSSR, nicméně to něco takového ani nenapadlo [zdroj?]. Tyto výše zmíněné akty přispěly k propojení dosud oddělených válčišť v Evropě a Asii (resp. Atlantiku a Pacifiku), přivedly Spojené státy americké do války a vedly k dotvoření zřetelných spojeneckých koalic.

.


prubech 2.svetove cast 1

24. září 2007 v 19:28
BITVA O FRANCII 10.kvetna zahájilo nacistické Německo útočné operace na západní frontě. Jeho vojska vyrazila vpřed ve dvou směrech. První směřoval proti Belgii a Nizozemí a měl vzbudit ve francouzsko-britských silách dojem, že jde o hlavní útok a že se Německo podobně jako za první světové války drží tzv. Schlieffenova plánu [zdroj?]. Západní spojenci tomu uvěřili a již předem vysunuli do tohoto prostoru své elitní oddíly. Druhý německý útok, ten skutečně hlavní, však směřoval jižněji - přes [Ardenny]] (které byly tehdy západními spojenci považovány za "nepřekročitelné" pro tankovou techniku) do relativně malé mezery mezi Maginotovou linií a jádrem hlavního britsko-francouzského uskupení. Jeho ideou bylo hlavní francouzsko-britské síly obklíčit a zničit. To se také podařilo až na většinu anglického kontingentu, který byl (bez těžkých zbraní) evakuován později od Dunkerque pomocí lodí. Velkou úlohu sehrála okolnost, že francouzské velení nedokázalo na německý plán adekvátně zareagovat ani tehdy, když už byl zřejmý. Správně a včas zareagovala pouze část britského expedičního sboru, který se u Arrasu pokusil zboku udeřit proti pronikajícím německým kolonám. Tento úder byl však příliš izolovaný a neměl potřebnou sílu, aby mohl uspět, byť německé velení notně znervóznil. Velmi se projevila německá převaha ve vzduchu a fakt, že francouzské letectvo nebylo schopno na rozdíl od německého účinně napadat pozemní jednotky nepřítele.
Po zničení hlavních sil francouzské armády a spěšné evakuace britských jednotek už byl konec jen otázkou času. Selhaly pokusy francouzského velení opevnit se na Bretaňském poloostrově i snaha o vytvoření nové obranné linie ve střední Francii. Jediným úspěchem francouzských vojsk bylo vítězství nad Italy. Itálie totiž ve snaze získat podíl na kořisti vstoupila do války a zaútočila na jižní Francii, její jednotky však utrpěly od několikanásobně slabších francouzských rezerv ostudnou porážku [zdroj?].
Porážka ve Francii navíc samozřejmě ovlivnila i další bojiště. 10. června (dva dny po evakuaci britských jednotek) kapitulovalo Norsko. Francie sama se vzdala 22. června. Kapitulace Francie navíc vedla k prudké roztržce mezi bývalými spojenci a Británie pro jistotu napadla francouzské loďstvo v operaci Catapult [2], aby nepadlo do rukou nepřítele, což značně pošramotilo francouzsko-britské vztahy a zkomplikovalo budoucí spolupráci. Na východě zatím SSSR násilně zabral Pobaltské státy a anektoval rumunskou Bessarábii a Severní Bukovinu. O měsíc později zahájila Luftwaffe dlouhou sérii vzdušných útoků proti Británii s cílem eliminovat její letectvo a připravit tak vhodné podmínky pro invazi (viz Bitva o Anglii. Nové britsko-italské fronty se po vstupu Itálie do války otevřely v Severní Africe a v oblasti Somálska a Etiopie, koncem října pak Itálie zahájila vojenské operace proti Řecku (28. říjen). Zároveň začala gradovat Bitva o Atlantik.
Podzim však přinesl Ose první neúspěchy. Luftwaffe neuspěla ve své snaze zničit RAF a Hitler se rozhodl odložit invazi do Anglie na později. Momentálně ho zajímala spíše situace na východě a on se rozhodl zcela se soustředit na Operaci Barbarossa [zdroj?]. Skutečné katastrofy ale čekaly Itálii. Její invaze do Řecka skončila drtivou porážkou (nejenže byl italský útok odražen, ale Řekové dokonce začali vytlačovat italské jednotky z východní Albánie) a vážnou porážku utrpěly i její síly v severní Africe. Obsazení Britského Somálska rozhodně nebylo adekvátní náhradou, navíc značné posily vyslané Brity do Keni a Egypta dávaly tušit, že zde dosažené výsledky nemusejí být definitivní.
V Asii pokračovalo Japonsko v dobývání Číny, zabralo francouzskou Indočínu a vyhlásilo podporu Německu a Itálii [zdroj?]. To dále zhoršilo jeho vztahy s Velkou Británií a USA a vedlo k široce pojatému embargu vůči této zemi.

[editovat] 1941

Tažení na Balkáně 1941 Tažení na Balkáně 1941 operace Barbarossa 1941–1942 operace Barbarossa 1941-1942
Přechodné uklidnění bojů po likvidaci Francie dalo Německu čas na další rozšiřování, dozbrojování a přezbrojování vojsk a přípravu dalšího úderu. Hitler váhající mezi úderem proti Velké Británii a Sovětskému svazu si nakonec vybral druhý cíl: jednak jeho Luftwaffe nedokázala zničit RAF natolik, aby vylodění nepředstavovalo neúměrné riziko a nevyhnutelné těžké ztráty, jednak dospěl k závěru, že Sovětský svaz bude snadno zlikvidován ještě během roku 1941 [zdroj?]. Velká Británie zatím stupňovala své úsilí a boj proti Itálii na periferních bojištích v oblasti Středomoří a Afriky a pokračovaly i boje mezi Řeckem a Itálií na Balkáně.
Soustředění války na tato bojiště ukázalo, jak slabá je ve skutečnosti Itálie. Na Balkáně byla v hluboké defenzívě a série drtivých porážek ji zastihla i v Africe. Britský protiútok na přelomu let 1940/1941 rozdrtil prvoliniové italské jednotky a pronikl hluboko na italská území v Severní Africe, během jara 1941 pak Velká Británie zlikvidovala italské panství v Etiopii. Hitler tak byl přinucen víceméně proti své vůli a svým záměrům [zdroj?] zasáhnout v Severní Africe (únor 1941), kam vyslal Rommelův Afrikakorps a na Balkáně, kde původně plánoval pouze akci proti Řecku, ovšem převrat, který v Jugoslávii smetl proněmeckou vládu (a byl podle některých autorů spoluiniciován i Velkou Británií a snad i Sovětským svazem [zdroj?]) jej přiměl neplánovaně rozšířit úder i na tuto zemi. Řada autorů zdůrazňuje, že nutnost zásahu na Balkáně, jeho rozšíření o Jugoslávii a posílení těchto zemi o britské jednotky mělo klíčový význam pro vývoj celé druhé světové války, když přinutilo Hitlera k odložení zahájení operace Barbarossa, neboť musel k zásahu povolat část klíčových jednotek určených pro její provedení. Ztracený čas mu pak zřetelně chyběl. Řada jiných ovšem tento fakt zpochybňuje, např. Hart udává, že podle vzpomínek německých velitelů bylo tehdy počasí na východě natolik deštivé a nevhodné pro útok, že by akci bylo nutno odložit tak jak tak.
Výsledkem německé intervence bylo ovládnutí celého Balkánu a Peloponésu silami Osy, které pak završila úspěšná Invaze na Krétu (20. květen 1941). Horší to bylo v Severní Africe a Středomoří obecně, kde to vypadalo na dlouhodobý boj. Ukázalo se, že Hitler není ochoten pro tuto oblast vyčlenit dostatečné síly, neboť je potřeboval v Sovětském svazu. Plánované operace proti Maltě a Gibraltaru se nikdy neuskutečnily a situace v Severní Africe se měnila jak na houpačce.
V létě se tvář války radikálně změnila, když německý útok na Sovětský svaz (operace Barbarossa), který započal 22. června 1941, zahájil Velkou vlasteneckou válku a zcela změnil válečnou situaci. Většina válečného úsilí Německa se napřela proti Sovětskému svazu, který měl být definitivně rozdrcen ještě v průběhu roku. Navzdory obrovským úspěchům Wehrmachtu se však takovýto předpoklad ukázal jako přespříliš optimistický a Německo se tak ocitlo v dlouhodobém a velmi vyčerpávajícím zápase s nepřítelem, který měl nad ním zřetelnou převahu v lidských, surovinových a částečně i průmyslových kapacitách. Tento boj pohlcoval prakticky veškeré jeho válečné kapacity, takže ostatní bojiště musela být zanedbávána. Za těchto okolností samozřejmě ožila britská strana, která využila zaneprázdnění Německa a americké materiální (a částečně i vojenské) pomoci a zahájila rozsáhlé protiakce na severoafrickém a středomořském válčišti.
Na konci roku pak přišla definitivní gradace konfliktu: mocenské spory mezi expandujícím Japonskem a velmocemi a přesvědčení Japonska, že jeho protivníci jsou rozhodujícím způsobem dočasně oslabeni, vedly k tomu, že se císařství rozhodlo vstoupit do války. 7. prosince 1941 svaz šesti japonských letadlových lodí bez vyhlášení války napadl americkou námořní základnu Pearl Harbor na Havajských ostrovech (viz útok na Pearl Harbor). O den později, 8. prosince 1941, USA vypověděly válku Japonsku. Tím byla zahájena válka v Tichomoří. 8. prosince došlo k zničujícímu náletu japonských letadel proti Filipínským letištím. Při něm bylo zničeno 3/4 amerických stíhaček a 1/2 amerických bombardérů. Japonsko poté prudce zaútočilo v Pacifiku a Asii jak na americké základny, tak na britské, francouzské a holandské kolonie a zastavilo se až v dubnu 1942. Ještě do konce roku byly obsazeny ostrovy Guam (10. prosince) a Wake (22. prosince), britská základna Hongkong (24. prosince) a kapitulovalo Malajsko (11. prosince) při jehož obraně ztratilo britské námořnictvo v bitvě u Kuantanu svaz Z (bitevní lodě Prince of Wales a Repulse).
Hitler byl pod prvními dojmy patrně přesvědčen, že USA budou rychle poraženy Japonskem a že konec konců už nyní zasahují do jeho války s Británií a SSSR natolik, že už to prakticky je válka (dodávky Británii a Sovětskému svazu, doprovod britských konvojů), takže bez zábran vyhlásil USA 11. prosince válku také. Taktéž doufal, že Japonsko na oplátku podpoří jeho válečné snažení v SSSR, nicméně to něco takového ani nenapadlo [zdroj?]. Tyto výše zmíněné akty přispěly k propojení dosud oddělených válčišť v Evropě a Asii (resp. Atlantiku a Pacifiku), přivedly Spojené státy americké do války a vedly k dotvoření zřetelných spojeneckých koalic.

[


1.svetova

24. září 2007 v 19:15 valky
Příčina války
konflikt se připravoval od 70. let 19. století
na počátku století 20. začínají spory gradovat
spory vyvolaly soupeřením Dohody a Trojspolku
pramenily z: boje o kolonie, soupeření o sféry vlivu ekonomické a politické
oni považovali válku za přirozený stav věci (konflikt se řeší jedině válkou - přirozené řešení sporů)
požadavky dohody:
a) chtěla ubránit své kolonie před zeměmi Trojspolku hlavně před Německem (do té doby jich moc nemělo)
b) Velká Británie hlavní zájem na tom, aby Německo bylo vyřazeno ze světového obchodu (ten ovládá Velká Británie)
c) zabránit pronikání Německa na blízký a střední východ
d) Francie si nárokuje oblast Alsaska a Lotrinska navíc chtěli Sársko
e) Rusko zájem na tom, aby ovládlo úžiny mezi Černým a Středozemním mořem
f) Rusko - vytlačit vliv Německa a Rakouska Uherska z území dnešní Ukrajiny a Polska
g) Rusko - co největší vliv na Balkáně
požadavky Trojspolku:
a) Německo - ve světové politice číslo jedna, chtěli být. motorem byl nacionalismus
b) Rakousko-uhersko, Osmanská říše - chtěli zabránit rozpadu svých říší
c) Německo: v Evropě chtěli získat státy střední Evropy, jihovýchodní Evropy a východní s pomocí Monarchie - chtěli vytvořit celek Mít Evropu
bezprostřední příčinou se stal Balkán - na počátku 20. století se zde střetávaly zájme všech mocností
uskutečněn atentátem na rakouského arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este
Měl se stát nástupcem Františka 1.
uskutečnil se 28. června 1914 v Sarajevu
ten se stal záminkou
z atentátu bylo obviněno Srbsko
začala probíhat jednání
k vyhlášení války došlo 28.7.1914 Rakousko - Uhersko vyhlásilo válku Srbsku
intervence Německa - nutili Monarchii, aby vyhlásila válku
Trojspolek a Dohoda vzájemně vstoupily do válečného konfliktu
Itálie nevstoupila do války, vyhlásila neutralitu
Věda, technika a Modernizace společnosti na přelomu století
Charles Darwin "O původu druhů" - zachytil vývojovou teorii
-kritika ze strany církve
-zneužita pro výklad teorie společnosti
Marie Curie Sklodowská - radioaktivita
- objevení rentgenových paprsků
široké použití mikroskopů
Einstein - teorie relativity
Louis Pasteur - sérum proti vzteklině
- pasterizace
Sigmund Freud
pozitivismus - A Compte
všechno hned aplikovat do praxe -> převrat ve výrobě, vynálezy (nové materiály, umělá barviva, nové léčebné látky, syntetická vlákna, umělá hnojiva, třaskaviny - dynamit, fotografie, nové zdroje energie - stále uhlí, nafta, automobily, spalovací motor, vynálezy výroby elektrické energie, elektromotor - tramvaje, žárovky (Edison), oblouková lampa, telefon, bezdrátová telegrafie
růst průmyslu, průmyslové výroby, monopolizace výroby, masový nárůst dělnictva
Zemědělství: zemědělské stroje, umělá hnojiva, preparáty proti škůdcům, šlechtitelství
Zbrojní průmysl: kulomet, ponorky, dělostřelectvo, zaměřovací přístroje
1. světová válka
Schlieffenův plán:
Němci doufali v rychlé vítězství na západě, aby mohli svá vojska nasadit proti Rusku
plánem bylo obejít Francouzká obranná postavení přes Belgii, obklíčit Paříž a zezadu napadnout francouzské jednotky
Útokem na Belgii porušili Anglo-Německou smlouvu -> vstup Británie do války -> Britové a Francouzi zpomalili postup Němců a zmařili německé záměry
aktualizoval ho náčelník Německého generálního štábu Moltke
útok na Belgii 16.8. 1914, 20.8.1914 obsazen Brusel
belgická armáda zatlačena k Antverpám
koncem srpna na belgicko - francouzské hranici
5. září stáli Němci u Paříže
tato fáze války se nazývá "Blesková válka"
5.-15. září: protiútok Dohody
vítězí v bitvě na řece Marně (Němci vytlačeni na sever - 1. německý neúspěch)
Moltke odvolán, místo něj Falkenhaym
válka přešla do další fáze - běh k moři
polovina října Němci dobyli Antverpy - cílem dostat Calais (nepodařilo se)
ani jedné straně se nepodařilo dostat druhou k moři
další fáze: "Válka poziční" (zákopová) - vytvořeny stovky kilometrů zákopů
trvala až do přelomu roku 1915/1916
na západní frontě se nic významného nedělo
1914 - Balkánská fronta (proti Srbsku)
Rakousko Uhersko obsadilo Srbsko (srpen)
zde záhy armáda Monarchie utrpěla velké ztráty
už na počátku prosince se vojska monarchie musela stáhnout k Dunaji
1914 - Východní fronta
Ruská vojska zaútočila na Východní Prusko a Halič, ale byli špatně vybaveni a byli poraženi Němci
existují ještě další 3 fronty
Kavkazská (Turci(vstupují do války v listopadu) X Rusko)
Mezopotámská - zájmy Anglie
Syropalestinská - zájmy Anglie
1915 - východní fronta
V únoru Rakousko - Uhersko zahájilo boje X v březnu už byla tak slabá, že byly nutné německé posily
průlom květen/červen u Gorlice - ústup Rusů
fronta se ustálila na linii Riga - Západní Dvina - Dněstr
Západní fronta: pokračující zákopová válka
bitva u Yperu: Němci masově použili otravné plyny (Cl -> 15 000 vojáků otráveno, 5tisíc - okamžitá smrt)
posun fronty o pouhé 4 km
Balkánská fronta: v září vstupuje do války Bulharsko
vede útoky proti Srbsku
během podzimu kapitulace Srbska
è Trojspolek získal přímé připojení na Osmanskou říši
è Dohoda začala usilovat o dobytí úžin Bospor a Dardanely
è Gallipolská operace - Dohoda neúspěšná
Itálie vstupuje do války na straně Dohody (slib Dohody, že území vybojované na Rakousku Uhersku a na Osmanské říši připadnou Itálii) - nikdy nevytvořili silnější článek
1916
Západní fronta: snaha Němců o dobytí pevnosti Verdun (chránila cestu na Paříž)
únor - září: bitva u Verdenu
Německo poraženo, změna ve vedení německé armády (velitelem se stal Hindenbury)
červenec-listopad: bitva na Sommě - cílem definitivní vyřazení Německa
Velká Británie poprvé použila tanky x nic nebylo rozhodnuto, obrovské ztráty
Východní fronta: snaha Rusů prolomit frontu (Dohoda finančně podporovala Rusko, aby Němce na východě zaměstnalo) -> Brusilova ofenzíva (časově jako bitva na Sommě tedy červenec-listopad) Rusko získalo Bukovinu, část Haliče -> těžké ztráty vojsk Rakouska Uherska
vstup Rumunska do války na straně Dohody (27. srpna) x slabá -> prosinec: Němci obsadili Bukurešť -> museli je bránit Rusové x obsazeno Bulharskem a Německem
Itálie: fronta beze změn
bitva u Caporetta (1917)
Itálie poražena vojsky Německa a Rakouska Uherska
bitva u Vittorio Voneto (1918)
Itálie porazila vojska Rakouska Uherska
1916/1917
do války začínají zasahovat politické události ve válčících zemích
Velká Británie, Francie - nástup nových vlád -> povedou válku do definitivní porážky Německa
Rusko: vývoj spěje k revoluci
Rakousko Uhersko: smrt Františka Josefa -> císařem Karel I. : zjistil, že válka je pro zemi neúnosná -> tajná jednání s Dohodou (bez konzultace s Němci) x prozrazena -> museli ve válce pokračovat
USA: prezidentem Wilson -> USA sděluje Evropě, že vstoupí do války
1917
Řecko vstupuje do války na straně Dohody
válka v koloniích převaha Velká Británie (Japonsko, Francie) nad Němci
1914: Němci přišli o Toho, Samou a tichomořské ostrovy + přišli o území v Číně
1915: Němci přišli o Jihozápadní Afriku
1916: Němci přišli o Kamerun
1918: Němci přišli o Východní Afriku
válka na moři: převaha angličanů, Němci vytlačeni do Severního moře x blokáda Angličanů -> snahou Němců bylo blokádu prorazit, ale nepodařilo se -> uvězněni v Severním moři
1917: Němci přišli na ponorkovou válku x převaha Dohody trvá
revoluce v Rusku:
revoluční situaci navodily válečné neúspěchy a prohlubující se hospodářská krize
březen 1917: revoluce -> svržení cara Mikuláše II.
nastolení prozatímní vlády (vojenští představitelé + sověty dělníků) -> únorová revoluce
pokračování ve válce -> demonstrace v Petrohradě -> odvolání některých členů vlády
-do čela reformované vlády se staví Kerenskij x pokračování demostrací
Bolševická strana se připravuje na převzetí moci (v čele Vladimír Iljič Lenin - vypracoval Dubnové teze: nastolení diktatury proletariátu cestou revoluce)
6.11. 1917 : povstání v Petrohradě - oddíly Rudé gardy a námořnictva obsadily sídlo prozatímní vlády (Zimní palác) + ovládli státní správu -> Velká Říjnová Sovětská Revoluce
nejvyšší státní orgán: Všeruský sjezd sovětů
dekret o půdě -> znárodnění
dekret o míru -> ukončení války
deklarace práv národů Ruska na sebeurčení
I. vláda: Rada lidových komisařů - v čele vlády Lenin
snaha Německa o využití situace v Rusku
6.4.: vstup USA do války -> vyhlášení války Německu
snaha Němců o rozhodnutí na západní frontě
březen - červenec: řada bojů
zapojují se američané
bitva na Marně
rozhodující obrat
porážka Němců
3.3.1918: Rusko ukončilo válku
Brest-litevský mír
podzim 1918: porážka Rakouska Uherska od Italů
27.10.1918: ministr zahraničí Rakouska Uherska Andrássy přistupuje na podmínky Dohody
3.11.1918: Rakousko Uhersko kapituluje
Balkánská fronta:
září 1918: velká ofenzíva Dohody - porážka spojenců Trojspolku
29.9.1918 kapitulace Bulharska
30.10.1918: kapitulace Turecka
5.10.1918: Německo žádá USA o zprostředkování jednání o příměří s dohodou
11.11.1918: uzavření míru v Compiegne
Výsledky války
1) poválečná radikalizace, vypuká řada hnutí za národní obrození (především kolonie), národní osvobozenecká hnutí
2) rozpad monarchií
· Rakousko-Uhersko
· Turecké - Osmanské říše
· Ruská monarchie - svržení cara
· Německá monarchie - svržení císaře - republika
3) Rakousko Uhersko se změnilo na Rakouskou republiku, Československou republiku, Polsko, Maďarsko, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
Sedmihradsko připadlo Rumunsku
Jižní Tyroly připadly Itálii
4) V Pobaltí vzniky 3 samostatné státy - Litva, Lotyšsko, Estoňsko
5) K Československu byla 1919 připojena Podkarpatská Rus
Besarábie (dnešní Moldávie) - k Rumunsku
Finsko
6) Obnoveno Belgické království
7) Francie nazpět Alsasko-Lotrinsko
8) Ekonomickým vítězem války jsou USA od roku 1918 rostla úloha USA - konec hegemonie Evropy v dění Země. Dolar se stává vedle libry mezinárodním platidlem
9) Oslabení Evropské ekonomiky - podnícení ekonomiky Kanady, Japonska, Austrálie, Nového Zélandu, Jižní Afriky (J.A.R.), Číny, Indie
10) Přináší nové rozdělení světa
Charakteristika války:
světový konflikt (z tehdejších 54 zemí se války účastnilo 34) to znamená 1,5 miliardy obyvatel
74 miliónů mužu v armádě a z toho 10 miliónů obětí, zraněno 20 miliónů a 7 miliónů byli zajatci
V té době dochází k militarizaci ekonomiky
zhroutil se mezinárodní obchod, zhoršení sociální situace lidí - nedostatek potravy, četné epidemie, nová vojenská technika (kulomety, tanky, stíhací letadla, bombardovací letadla, průzkumná letadla, ponorky, otravné plyny, radiotechnika)
Poválečné uspořádání světa
mírová jednání začala probíhat od 18.ledna 1918 - konference ve Versailles - Versaillská mírová konference,
ta měla vyřešit poválečné uspořádání Evropy, účastnilo se 27 států Dohody + 5 britských dominií (pod správou Británie)
Rusko nebylo přizváno

Největší roli hrály:
Francie, Velká Británie, USA, Japonsko, Itálie
Francie žádá tvrdé potrestání Němců, ale Britové se Francie obávali (že bude nejmocnější v Evropě), tedy přiklonili se k USA, které bylo proti přísnému potrestání
ostatní státy se mohly účastnit jen těch jednání, která se jich bezprostředně dotýkala
O všem rozhodovala "Rada deseti" (premiéři a ministři zahraničí pěti nejvlivnějších zemí), v důležitějších případech jednání "Rada pěti" (jen premiéři), v nejnaléhavějších případech "Rada tří" (představitelé Francie - Clemenceau, USA - Wilson, Británie - George)
Wilson vytvořil 14 Wilsonových bodů - vize, jak uspořádat Evropu - bude vytvořena Společnost národů (předchůdkyně OSN) měla zajišťovat politiku vnitřní bezpečnosti, měla předcházet válkám
14.2.1919 vzniká a zanikne 1939

Dohoda :
· Velká Británie - Francie 1904
· Francie - Rusko 1904
· Rusko - Velká Británie 1907 anglo-ruská dohoda
Trojspolek:
· Německo
· Rakousko uherská monarchie
· Itálie (později odstoupila)
· přidaly se Turecko(Osmanská říše), Bulharsko

2.svetova zbrane cast 3.

24. září 2007 v 19:13 valky
Fínske ponaučenieVroku 1939 Sovietsky zväz zaútočil na Fínsko a v tzv. zimnej vojne/1939/1940/sa jeho vojská stretli s protivníkom široko používajúcim práve samopaly /najmä 9 mm Suomi M1391/.Tie boli v zrážkach v tamojšom zalesnenom terénne priam ideálnou zbraňou,a tak Sovieti už začiatkom roka 1940 opäť zaviedli samopaly do výzbroje.Degťarev čoskoro nato ponúkol nový model PPD-40 so zdokonaleným bubnovým zásobníkom ktorý sa do napadnutia ZSSR Nemeckom v júni 1941 v armáde dosť rozšíril.Stále však nie v potrebnej miere,a preto sa hľadala ďalšia,na výrobu menej náročná konštrukcia na rovnaký štandardný pištoľový náboj TT /Tula-Tokarev 7,62 x 25 mm/. Podarilo sa a ešte pred vypuknutím vojny začali do výzbroje zavádzať samopal G.S.Špagina PPŠ-41.Bol nesporne inšpirovaný Degťarevom,ale svojho predchodcu vo viacerých smeroch výrazne prekonal.Legenda zvaná "Ivan"Samopal PPŠ-41 sa na PPD-40 dosť ponášal.Mal tiež puzdro záveru prechádzajúceho do plášťa hlavne s ventilačnými otvormi a strieľal jednot- livými výstrelmi i dávkou z masívneho dynamického záveru.Pri rovnakej hmotnosti/5,45 kg so 71 - nábojovým bubnovým zásobníkom bol však dlhší /843 oproti 788 mm/ a mal i dlhšiu hlaveň /269 oproti 260 mm/,vďaka čomu pri vyššej úsťovej rýchlosti strely /asi 500 m-s-1/ dosahoval kadenciu až 900 výstrelov za minutu. /PPD-40 "iba" 800/ a účinný dostrel 120 m/PPD-40 asi 100m/.Dôležitou novinkou Špagina bolo originálne zakončenie plášťa hlavne presahujúce ústie a zakončené šikmou doštičkou s výstrelným otvorom a ďaľšími otvormi na vrchnej časti a bokoch. Vznikol tak jednoduchý,ale účinný kompenzátor,ktorý nielenže tlmil spätný ráz,ale aj povýstrelový zdvih zbrane,čím zvyšoval jej presnosť. Najpodstatnejšia na samopale PPŠ-41,ktorý čoskoro dostal prezývku "Ivan",však bola jednoduchá konštrukcia využívajúca lacné materiály,/ najmä plechové výlisky/,vďaka čomu ho bolo možné vyrábať nielen v zbrojovkách,ale i niekdajších úplne civilných závodoch len s minimom úpravy strojov a základným preškolením pracovnej sily.To malo nesmierny význam najmä v úvode vojny,keď Sovieti utrpeli obrovské straty na živej sile i výzbroji a keď v núdzi do Špaginov dokonca montovali napoly prerezané hlavne zo starých 7,62 mm Mosin-Nagant vzor 1891. Samopalov PPŠ-41, ktoré neskôr dostali i 35 - nábojový segmentový schránkový zásobník,vyrobili v rokoch 1941-1945 vyše 5 miliónov kusov. Niekoľkotisíc týchto zbraní s úctyhodnou palebnou silou dodali Sovieti v rámci pomoci SNP i na Slovensko.Pre zaujímavosť - najčastejší Nemecký samopal MP -40, vyrobený v počte vyša 1 milióna kusov a chybne označovaný ako "Schmeisser"/hoci ho zastrojil H.Vollmer a H.Schmeisser s ním nemal nič spoločné/mal s 32 - nábojovým rovným schránkovým zásobníkom /náboj 9x19 mm Para/ hmotnosť 4,7 kg, teoretickú kadenciu 500 výstrelov za min a účinný dostrel asi 100 m. Guľomet Maxim 1885Ing. Pavol ŠuchaKeď v roku 1881 americký vynálezca Hiram Maxim (1840 - 1916) navštívil v Paríži elektrotechnickú výstavu, dostal kurióznu radu. "Ak chcete zarobiť veľa peňazí, objavte niečo, čo umožní týmto Európanom ľahšie si navzájom podrezať krky". Ak je pravdivá táto legenda, Maxim si vzal túto radu k srdcu. Už v júni a júli roku 1883 podal prvé patenty "Improvements in and relating to Mechanism for Facilitating the Action of Magazine Rifles and Other Fire-Arms" a "Machine or battery guns and cartridges for the same and other fire-arms". Ďalšie patenty nasledovali o rok neskôr, v tom istom roku 1884 postavil prvý prototyp, ktorý v roku 1885 predstavil britskej armáde ako prvú funkčnú prenosnú "strojnú pušku" na svete. Pokusy preukázali praktickú kadenciu 500 výstrelov za minútu čo bolo v tej dobe ekvivalentné paľbe 500 pušiek. Hiram Maxim sa v roku 1895 presťahoval do Londýna kde neskôr založil firmu Maxim Gun Co., ktorá sa neskôr zlúčila s Nordenfelt Guns and Ammunition Co. of England do novej firmy Maxim-Nordenfelt Guns and Ammunnition Company Ltd. v Crayforde. Táto firma však bola neskôr v roku 1901 pohltená firmou Vickers Ltd., ktorej sa stal riaditeľom. V roku 1887 predstavil novú zbraň v Nemecku, skúšok sa dokonca zúčastnil sám Kaiser Wilhelm II, na ktorého urobila veľký dojem. V tom istom roku dostal od britskej armády prvú objednávku na tri kusy pre testovacie účely a navštívil Rusko. Ako prvá prijala novú zbraň do svojho arzenálu britská armáda v roku 1889, o rok neskôr nasledovali armády Rakúska, Nemecka, Talianska, Ruska a Švajčiarska. Zbraň bola po prvý krát použitá britskou koloniálnou armádou v rokoch 1893-94 vo vojne v Matabele, kde púhe 4 guľomety a 50 vojakov zmasakrovalo armádu 5000 bojovníkov za slobodu.Popis konštrukcie guľometu.Pre automatickú funkciu využíval spätný ráz výstrelu prostredníctvom využitia energie krátkeho záklzu zbrane. Relatívne k lietadlu alebo strelcovi ostávalo nepohyblivé puzdro guľometu a plášť hlavne. Plášť hlavne pozostával z tela plášťa s nádržou na kvapalinu (angl. Water Jacked), vedenia hlavne vnútri plášťa (angl. Trunion) s tesnením chladiacej kvapaliny (hlaveň /angl. Barrel Tube/ vykonávala krátky záklz) a mušky umiestnenej plášti.Puzdro guľometu (angl. Receiver) bolo vyrobené z troch oceľových plátov (angl. Plate) 4 mm, ktoré boli navzájom spojené nitmi (angl. Rivets). Zvrchu bolo uzavreté odklopným vekom, u pechotnej verzie boli vzadu dve držadlá alebo pažba. Na ľavej vonkajšej strane puzdra bola predsuvná pružina, umiestnená zvonku a zakrytá vlastným krytom. Zabezpečovala návrat pohyblivej časti guľometu do východiskovej polohy. Na plášti boli zvonku prinitované dve vačky (angl. Cam), ktorých funkcia bude popísaná neskôr. Plášť hlavne bol k puzdru pripevnený pomocou rybiny (angl Dove) cez klinovú drážku prinitovanú k bočným platniam.Pohyblivé boli hlaveň, mechanizmus záveru, podávací, bicí, spúšťový a poistný mechanizmus.Hlaveň mala jednoduchý zrýchľovač spätného rázu u väčšiny modelov vo forme objímky pred ústím hlavne, vytvárajúcej komôrku, v ktorej plyny zväčšujú rýchlosť záklzu pôsobením na čelo hlavne. K hlavni bol pripojený rám vo forme dvoch plochých líšt, ktoré spojujú hlaveň s kľukovým mechanizmom. Celá táto skupina vykonávala spoločne pri výstrele krátky záklz.Záver mal veľmi originálnu a pomerne jednoduchú konštrukciu. Dve kľuky boli spojené spoločným kĺbom, ktorý sa pohyboval vo vertikálnej rovine. Jeho pohyb smerom nahor bol obmedzený priečnou spojujúcou platničkou rámu tesne nad mŕtvou polohou kľukového mechanizmu. Pri hlavni bol kĺb, ktorý niesol zámok, od pohybu kľuky v tomto kĺbe sa odvodzovala funkcia podávacieho a spúšťacieho mechanizmu. Na opačnej strane bol kĺb pevne spojený s ojnicou napínacej páky. Pomocou tlaku na napínaciu páku smerom nahor a dopredu bolo teda možné tlačiť priliehajúcu kľuku a celý kľukový mechanizmus smerom nadol a teda aj odtiahnuť zámok od nábojovej komory. V uzamknutej polohe v okamžiku výstrelu bol kľukový mechanizmus skoro v jednej priamke, stredný kĺb bol iba mierne nad mŕtvou polohou. Vodorovná sila v osi hlavne pôsobiaca na zámok sa teda rozložila do menšej vertikálnej zložky, ktorá tlačila na platničku rámu smerom nahor a podstatne väčšiu horizontálnu silu, prenesenú do zadného kĺbu. Celý systém spolu z hlavňou najprv vykonal tkzv. podklz, t.j. pokiaľ strela neopustila hlaveň, zámok bol držaný kľukovým mechanizmom pri hlavni. Napínacia páka mala pri kĺbe tvar vačky, ktorá tlačila na kladku, pevne upevnenú k puzdru guľometu. Reakčná sila začala tlačiť napínaciu páku smerom nahor, pevne pripojená kľuka sa pohybovala smerom nadol a tlačila stredný kĺb cez mŕtvu polohu nadol. V okamžiku, keď strela opustila hlaveň, stredný kĺb sa ocitol pod mŕtvym bodom a zámok sa začal zotrvačnosťou pohybovať smerom dozadu. Pri svojom pohybe dozadu uviedol do činnosti podávací mechanizmus. Horizontálny posun pásu je zabezpečený pákovým mechanizmom medzi ľavou lištou rámu a saní posúvača. Vertikálny pohyb zvislej lišty, ktorá zabezpečovovala vysunutie náboja z pásu a nábojnice z nábojovej komory a naopak zasunutie nového náboja do komory a prázdnej nábojnice do kanáliku vyhadzovača bol odvodený jednak vykývnutím oblúkových zdvíhacích pák (pohyb nahor) a tlakom výstupkov lišty na už spomenutú vačku na bočnej ploche puzdra guľometu.Posun smerom nadol bol možný, až keď sa záver otvoril na dostatočnú šírku, čo je zabezpečené umiestnením vačky.
Naopak po vyhodení prázdnej nábojnice cez trubicu vyhadzovača záver sa už skoro nehýbal smerom dopredu a tak vysunutie lišty museli zabezpečiť páky, ktoré svoj pohyb odvodzovali od výkyvu stredného kĺbu nad mŕtvu polohu. Ten istý pohyb odistil jazýček, ktorý zabezpečoval zbraň pred výstrelom z neuzamknutého záveru. Na úderník tlačila listová pružina umiestnená pod úderníkom. K jej napnutiu dochádzalo vychýlením kľukového mechanizmu, ktorý tlakom na napínaciu dvojramennú páku stiahol úderník smerom vzad. Napätie vratnej pružiny bolo možné nastaviť, u rôznych modifikácií zbraní sa to dialo rôznym spôsobom. Nábojový pás bol textilný.Maxim ponúkol svoj vynález aj americkej armáde. ktorá ho však odmietla ako "bezcenný". Preto výroba sa rozbehla najprv Anglicku, kde však spočiatku tak isto nešlo o nejakú veľkosériovú výrobu. Výroba sa rozbehla až potom, ako sa guľomet osvedčil v koloniálnych vojnách, t.j. po roku 1900. V Anglicku však už v tej dobe sa začal vyrábať guľomet Vickers, ktorý síce pracoval na rovnakom princípe, ale mal oproti pôvodnému modelu viacero podstatných vylepšení. Veľkosériová výrova sa na základe licencie rozbehla najprv v Nemecku a to ako Machinengewehr MG08, neskôr aj ako Spandau a Parabellum. Asi najväčšie množstvo kusov sa vyrobilo najprv v Rusku, neskôr v Sovietskom zväze, kde sa vyrábal v skoro nezmenenej podobe až do roku 1943 !Význam guľometu Maxim vz. 1885 pre výzbroj lietadiel v I. sv. vojne je obrovský. Síce táto modifikácia asi nikdy nelietala, ale odvodené guľomety Vickers, Spandau a Parabellum sa inštalovali do lietadiel vo veľkých množstvách. Prvé synchronizované guľomety mali konštrukciu odvodenú z tohoto typu, vzduchom chladené ľahké modifikácie slúžili ako výzbroj pozorovateľov (i keď v tejto úlohe sa viac uplatnil guľomet Lewis). Samotný Hiram Maxim sa po roku 1990 začal viac zaoberať konštrukciou lietadiel. Jeho záujmy mali obrovskú šírku, veľa patentov mal aj z oblasti elektrotechniky, chémie, pneumatík, ... atď.H. Maxim predvadza svoj gulomet vnukovi Obrazok z 1888 Harper's Magazine Pohlad na zaver zhora ( nemecky MG08) Detail napinacej paky (Rusky Maxim vz 1910)Zamok (MG-08) Odlisnosti v konstrukcii zamku gulometu Maxim Pohlad na zamok MG08 zpredu (od hlavne) Detail nabojoveho pasu MG08 Nemecky Maxim MG 08 - kryt predsuvnej pruziny Maxim vz. 1885Maxim vz. 1888 Maxim vz. 1895 pre Argentinu Svajciarsky Maxim vz. 1899«» 19.6.2003

2.svetova zbrane cast 1

24. září 2007 v 19:13 valky
Kulometný oddíl obdržel rozkaz zabránit přesunu nepřátelských jednotek za německou linií, ve vzdálenosti více než 1800 m. Deset kulometů Vickers vypálilo během dvanácti hodin neuvěřitelný milion nábojů, jen s krátkými přestávkami na doplňování munice a běžnou údržbu, a způsobilo v cíli příšerná jatka.Za této situace jakákoliv snaha o ofenzívu vycházela do ztracena a vedla jen k nesmyslnému utrácení životů. A to jenom proto, že si generální štáby nechtěly připustit, že se od napoleonských válek leccos změnilo. Nový impuls musel přijít od níže postavených, mladších a tudíž pružněji uvažujících důstojníků, kteří neměli tak daleko k technickým inovacím jako jejich nadřízení.Inovací, jejichž účelem bylo pomoci zvrátit situaci, se objevila celá řada. Část z nich se nehodila k ničemu (např. štít proti kulkám, který by žádnou kulku nezadržel), jiné se uchytily a jsou více či méně využívány dodnes. Sem patří například obnovené používání pěchotních granátů, které se naposledy užívaly v 18. století. Bez nich se nedalo obejít při útoku, ani při obraně zákopů či použití minometů.Protože se klasický těžký kulomet stal páteří obrany zákopů, vznikla potřeba lehčí zbraně stejného principu, schopné postupu spolu pěchotou, jinými slovy lehkého kulometu. Takové zbraně měly lehčí hlavně než těžké kulomety, postrádaly jejich vodní pláště a byly vybaveny puškovými pažbami a pistolovými pažbičkami. Lehký kulomet mohl být nesen vpřed spolu s pěchotou a vést boj s opevněnými body nepřítele, byl dokonObrazekce schopen likvidovat postavení těžkých kulometů. Když se objevila první prakticky upotřebitelná bojová letadla, lehké kulomety se staly ideálními protiletadlovými zbraněmi. A naopak, zabudované v letadlech sloužily jako letecké zbraně.Němci, kteří vše přizpůsobovali svému Blitzkriegu, pozměnili v tomto smyslu i výzbroj pěchoty. Němečtí konstruktéři tak přišli s revoluční koncepcí tzv. univerzálního kulometu, čili zbraně, která může podle potřeby sloužit jako těžký kulomet na trojnožce i jako lehký se sklopnou dvojnožkou. Kulomet MG-34 této konstrukce se velmi osvědčil později za 2. světové války, takže v období po ní většina armád zavedla do výzbroje podobné zbraně.Při své poměrně lehké konstrukci odebírala zbraň náboje buď ze "sedlových" zásobníků nebo z pásů po padesáti kusech. Sedlový zásobník tvořily dva bubny po obou stranách hlavně.K posunu nábojů, které zbraň do nábojové komory střídavě odebírala z obou bubnů, docházelo tlakeObrazekm pružiny. Do jednoho pásu se vešlo padesát nábojů pospojovaných ocelovými sponami. Pás šlo srolovat a vyjímání nábojů nečinilo potíže. Vzhledem ke dvojí úloze měl kulomet vzduchem chlazenou hlaveň s kruhovými odvětrávacími otvory v opláštění, a ne už onu těžkou a nepružně ovladatelnou vodou naplněnou mezistěnu hlavně jako dřívější těžké kulomety.Byl tedy i v roli těžkého kulometu lehčí a ovladatelnější než jeho předchůdci. Nedostatkem byla samozřejmě nižší účinnost vzduchového chlazení ve srovnání s vodním, a tak se hlaveň při dlouho trvající palbě přehřívala. I proti tomuto nedostatku však existovala pomoc, neboť přehřátou hlaveň šlo pohotově vyměnit.Zbraň se vyráběla v letech 1934 až 1945, i když ji hlavně v pozdějších letech války nahrazoval kulomet MG 42. V lehké úpravě vážil kulomet MG 34 zhruba 11,5 kg, tedy o daleko méně než jeho předchůdce MG 08 (62 kg). MG 34 měl dřevěnou ramenní opěrku, pistolovou rukojeť a přední mířidlo se zářezem ve tvaru písmene V. Účinný dostřel činil 2000 metrů, teoreticky dosažitelná kadence neuvěřitelných 800 až 900 ran za minutu.Tato zbraň dokázala vytvořit neproniknutelnou palební clonu a v řadách nepřátel Německa budila nemalý respekt.Díky svému provedení vynikla zbraň mechanickou tuhostí a odolností a jako taková odstála bez problémů i za nejrůznějších povětrnostních podmínek, v nichž Němci bojovali, počínaje arktickým chladem a žhavou pouští konče.V roce 1940 začal Mauser pracovat na vývoji levnějšího a výrobně jednoduššího nástupce prvního universálního kulometu. V nové zbrani se pak účelně skloubily nejlepší vlastnosti MG 34 se zkušenostmi získanými ze samopalu MP 38/40, který byl výrobně nenáročný. Výsledná zbraň - MG 42 - sestávala velkou měrou z levných a snadno zhotovitelných odlitků či výlisků. Žádné zjednodušení však nesmělo jít na úkor kvality; naopak, MG 42 nebyl jen nejlepším kulometem druhé světové války, neboť vynikal nade všemi kulomety, které kdy byly vyrobeny vůbec. Prostě nádhera sama: kromobyčejná snadnost obsluhy se pojila s mechanickou odolností a spolehlivostí. A kadence? Fantastických 1550 výstřelů za minutu. To staccato se nedalo nepoznat. I tento kulomet měl stejně jako MG 34Obrazek pohotově výměnnou hlaveň, ba dokonce ještě snadněji vyměnitelnou: jedinou pružinou stačilo uvolnit!Voják Wehrmachtu na "číhané" u kulometu MG-42 (vzor z roku 1942).Co do hmotnosti se MG 42 rovnal svému předchůdci, jakož i pásem a sedlovým zásobníkem, takže nebyl problém obě zbraně mezi sebou v boji zaměňovat. I u MG 42 bylo možné několik pásů sepnout dohromady, měly-li být palebné dávky delší. Obě zbraně byly také opatřeny potlačovačem úsťových záblesků, aby je nepřítel v noci nemohl tak snadno rozpoznat. Účinnost tohoto zařízení dále násobilo střelivo se speciální bezzábleskovou náplní.Spojenečtí vojáci na všech frontách rychle poznali, co "spandau" - tak se zbrani říkalo - dovede, a měli se před ní na pozoru. I americká válečná zpravodajská služba dospěla k témuž názoru a ocenila kulomet jako nejznamenitější zbraň ve své kategorii, kterou se kdy podařilo vyvinout. A to už je co říci, když takové dobrozdání obdržela i od nepřítele. O její kvalitě a trvalé hodnotě vypovídá i to, že vlastně složí německé armádě podnes, i když poněkud v pozměněné podobě a pod označením MG 3. Je to de facto jedna z mála zbraní, která nezastarala ani v podmínkách poválečného bouřlivého rozvoje techniky.Kvalita německých kulometů měla značný podíl na věhlasu, které získaly Waffen SS v průběhu pozdějších etap druhé světové války ve slavných obranných bojích. Němci vskutku vymysleli účinnou obranou taktiku, jejíž základ ale tvořila právě palebná síla MG 34 a MG 42. Němečtí vojáci věděli, že jejich obrana tváři v tvář pěchotního útoku nepovolí pokud nepoleví v palbě kulomety, které ovšem musí být tak rozmístěné, aby palebně pokrývaly celé potřebné palebné pásmo. Rovněž rozmísťování jednotlivých kulometných hnízd věnovali němečtí vojáci náležitou pozornost, jakož i jeho krytí a maskování, které muselo být důmyslně řešeno. Dovolil-li čas a podmínky, připravovali si také obsluhy náhradní ústupové pozice. Vojáci, vědomi si bojové hodnoty a účinnosti svých kulometů, nechtěli zbytečně riskovat.Tak důležitou roli hrály kulomety v úspěšných německých obranných operacích, že výběru obsluhy bylo také nutné věnovat velkou pozornost. Celé družstvo devíti vojáků bylo vyčleněno k obsluze přiděleného kulometu a péči o něj. Funkci prvního střelce zastával nesporně nejzkušenější a obvykle i vyznamenaný voják. Bylo jen ku prospěchu, když to byl zároveň pořádný silák, neboť kulomet musel obvykle přenášet. Jeho pomocník, druhý střelec, připravoval pásy, pravidelně vyměňoval hlavně, v případě potřeby uvolňoval zaseklé nábojnice a všemožně udržoval zbraň v palbyschopném provozu.Dva muži - většinou nejméně zkušení nováčci, neměli na starost nic jiného než přísun nového střeliva ke kulometu. Ostatní příslušníci kulometného družstva zaujali pozice v důmyslně promyšlených úkrytech a kryli odtamtud přístupová cesty ke kulometnému hnízdu. Velkou výhodou tohoto systému bylo, že si roje německé pěchoty mohli dovolit i velmi těžké ztráty - až dvoutřetinové; dokud měl kdo obsluhovat kulomet, zůstávali bojeschopnými. Dokud mělo družstvo střelce, nabíječe a nosiče munice jeho palebná síla se nezměnila. ZB 26Kaliber: 7,92 mmÚsťová rýchlosť: 810 m/sRýchlosť sreľby: 600 rán/minEf. dostrel: 1000 mPočet nábojov v zásobníku: 20Dĺžka: 1165 mmHmotnosť: 8,84 kgPôvod: ČSSRPopis:Ľahký guľomet ZB 26 bol vyrábaný v medzi vojnovom období. Má ľahkovymeniteľnú vzduchom chladenú hlaveň. Náboje sú umiestnené v zásobníku, ktorý sa nasadzuje zvrchu. Konštrukcia tohto typu bola použitá aj u britského guľometu Bren.
Thompson Kaliber : .45 ACPÚsťová rýchlosť: ?Rýchlosť sreľby: 700 rán/minEf. dostrel: ?Počet nábojov v zásobníku: 30/100Dĺžka: 810 mmHmotnosť: 4,8 kgPôvod: USAPopis:Americký samopal Thompson je známy hlavne z mafiánskych filmov, ktoré zachytávajú obdobie 30-tich rokov. Hlavným poznávacím znakom je charakteristický bubnový zásobník, ktorý pojme až 100 kusov nábojov. Verzie Model 1927 a Model 1928 majú páku záveru umiestnenú na hornej strane púzdra záveru a rebrovanú hlaveň. Verzia M1 má už páku záveru na boku a schránkový zásobník na 30 nábojov.PPŠ - 41 ŠpaginDnes si predstavíme jeden z najslávnejčích samopalov 2. svetovej vojny, ktorý aspoň z obrázkov a filmov pozná väčšina príslušníkov staršej a strednej generácie.Špagin zaujal čestné miesto v galérii spojeneckých samopalov,akými boli Thompsony, US M3,Steny,Lanchestery a ďalšie. Boli viac než rovnocenným súperom zbraní typu MP-40,Bergmann či Beretta v rukách protivníkov.Samopaly vznikli za 1.svetovej vojny.Po jej skončení ich vývoj ustrnul.Ani v medzivojnovom ZSSR tomuto typu zbrane naprikladali veľký význam a hoci tu vzniklo niekoľko zaujímavých konštrukcií,až v roku 1935 prijali do výzbroje 7,62 mm zbraň V.A.Degťareva s označením PPD-34.Zložité začiatky:PPD-34 bol robusnou zbraňou s drevenou pažbou a dynamickým záverom uloženým v okrúhlom púzdre,ktoré prechádzalo do perforovaného krytu hlavne.Strieľal jednotlivo i dávkami -800 výstrelov/min a zásoboval ho schránkový 25 - nábojový zásobník vkladaný zdola.V dôsledku konzervatizmu sovietskej generality,argumentujúcou najmä náročnou výrobou a obmedzeným účinným dostrelom,však príliš neuspel.Napriek tomu,že Ďegťarev v roku 1938 vyvinul zdokonalený PPD-34/38 s možnosťou zásobovania pôvodným schránkovým i 71-nábojovým bubnovým zásobníkom,,v roku 1939 výrobu samopalov zastavili

2. svetova zbrane cast1.

24. září 2007 v 19:12 valky
Zbrane
Kulomety MG-34 a MG-42 Kapitolu samu pro sebe tvoří ďáblův vynález - kulomet.Tuto automatickou zbraň světu jako první představil roku 1885 Američan Hiram Maxim a o její prvotní použití v boji se zasloužil Brit sir Horatio Herbert Kitchener. Bojový potenciál kulometu byl skutečně mohutný.Samopal MP 40Samopal prožíval za 2. světové války zenit své slávy. Možnosti zbraně, střílící pistolovými náboji a s maximálním účinným dostřelem pouhých 100 metrů, byly více než omezené. Samopal vzniknul na popud toho, že většina soubojů se uskutečnovala na krátkou vzdálenost, kdy byl samopal smrtící zbraní, ale na delší vzdálenosti nebyl přesný.Proto se na sklonku války začala do výzbroje zavádět nový typ zbraně, který v sobě zahrnoval kombinaci samopalu pálit v dávkách a přesnost pušky na delší vzdálenosti, tzv. Sturmgewehr 44.Vojáci Wehrmachtu v troskách Stalingradu se samopaly MP 40. Panzerfaust a PanzerschrekPo ztrátách v průběhu roku 1943 (Kursk aj.) začala být ruská množstevní převaha v tancích velice zřetelná a bylo nutné aby i menší jednotky bez standartních protitankových zbraní vypořádaly s nepřátelskou pancéřovou technikou.Proto byl vyvinut "Panzerfaust", který byl zpočátku dodáván frontovým jednotkám, později "do každé rodiny". Byla to jednoranná zbraň s kumulativní náloží. Obsluha Panzerfaustu byla velice jednoduchá, po krátkém zácviku z něj mohly střílet i ženy. Zbraň byla velice levná a relativně účinná, největší problém bylo přiblížit se k tanku na krátkou vzdálenost a zvládnout psychicky hrozbu blížícího se tanku. Koncem války bylo hodně protitankových jednotek budováno takřka bez konvenčních protitankových zbraní a byly vybavovány panzerfausty a jízdními koly. Např. jednotky Volkssturmu nebo Hitlerjugend měly jako protitankovou výzbroj většinou pouze Panzerfausty.Panzerschreck byla plnohodnotná ruční protitanková zbraň. Měřila při cca 9 kg 150 cm. Zbraň střílela 88 mm kumulativní rakety na vzdálenost 150 m. Penetrace se pohybovala okolo 210 mm, což dostačovalo na jakýkoli tehdejší tank. Obsluha byla chráněna před "ožehnutím" krytem s průzorem.Mauser 98 KTradiční německou opakovačkou Mauser byla na počátku války vyzbrojena většina vojáků. Ve své době představovaly vrchol technické dokonalosti, využití veškerého předchozího vývoje palných zbraní. O tom svědčí v podstatě shodné základní schéma různých opakovaček, zavedených do výzbroje v různých zemích, a také dlouhé období jejich používání.Výhody, společné všem opakovačkám, jsou velice jednoduchá konstrukce a z toho vyplývající nenáročnost na údržbu a výcvik, spolehlivá funkce mechanismů a jejich dlouhá životnost, vysoká přesnost střelby, značný dostřel (dokonce za hranicí možností lidského zraku) a dostačující rychlost palby. Na druhé straně nedostatky, které opakovačky měly, nebyly příliš velké. Patřila k nim poměrně velká hmotnost zbraně a velký zpětný ráz, který znesnadňoval rychlé osvojení si zacházení se zbraní.Za první světové války se ukázalo, že opakovačka je zbytečně dlouhá a těžká, používá příliš výkonné náboje a interval mezi dvěma výstřely je nebezpečně velký. S rozvojem kulometů, které převzaly řadu úkolů pušek, zmizela totiž masová potřeba střelby z pušek na velké vzdálenosti. Délka pušky v důsledku co nejdelší hlavně a výkonný náboj, umožňující velký dostřel a smrtící účinek i na dlouhé vzdálenosti, se tak staly zbytečné.S vyjímkou ostřelovacích pušek pro snipery. Těmto zbraním zůstala delší hlaveň a byly vybaveny zaměřovací optikou. Tato zbraň se však spíše hodila pro obranný způsob boje a pro elitní střelce.Ale zpět k tradičním opakovačkám. Bylo třeba opakovačku zkrátit a vylehčit, k čemuž došlo až po první světové válce. Navíc k nejdůležitějšímu a nejlogičtějšímu kroku, k použití slabšího náboje, nedošlo vůbec. Slabší náboj by měl řadu výhod: zmenšení zpětného rázu, menší hmotnost náboje a tím i možnost nošení většího počtu nábojů, vylehčení celé zbraně. K tomuto kroku nedošlo především z ekonomických důvodů, protože pouhé zkrácení již existujících pušek vyšlo mnohem levněji než úplné přezbrojení armády novou zbraní, navíc spojené s přebudováním zbrojovek a muničních závodů.PlamenometV únoru 1915 Němci poprvé v moderní válce použili plamenomet. Tato zbraň nebyla nic jiného, než zdokonalení principu známého řeckého ohně. Používal se v boji proti zákopům, kulometným hnízdům a pevnůstkám.Existovaly plamenomety velké, na vozidlech, a malé osobní. Zápalná kapalina (nafta nebo benzín) se vystřelovala buď tlakem inertního plynu, nejčastěji dusíku, nebo se pro každý zášleh užilo energie malé výbušné nálože. Malé plamenomety měly dostřel asi dvacet metrů, u těch velkých dosahoval až sedmdesát metrů.Za druhé světové války patřil plamenomet již mezi známé a oblíbené zbraně.DOWNLOAD - Stáhněte si animace, které znázorňují principy fungování automatických zbraní.Jeden kus se vyrovnal stočlennému oddílu vojáků a jedna kulometná četa dokázala zamezit pohybu nepřítele na rozsáhlé ploše, a to dokonce i v případě, že obsluha neviděla na cílovou oblast.Typickým příkladem může být britský útok na High Wood v srpnu 1918.

tokarev

24. září 2007 v 19:06 zbrane

Tokarev SVT40

Popis

Zbraň měla posuvné hledí a samonabíjecí mechanismus. Jednalo se o zmodernizovanou pušku SVT-38. Armáda ji zavedla v roce 1940. Do roku 1945 bylo vyrobeno více než milion kusů.
Tokarev SVT40

Technické údaje

Země původu
SSSR
Náboj
7,62 mm
Způsob palby
jednotlivě
Délka
1226 mm
Délka hlavně
610 mm
Hmotnost zbraně
3,9 kg
Kapacita zásobníku
10 nábojů
Počet drážek a polí závitu ve vývrtu hlavně
4

korovin

24. září 2007 v 19:04 zbrane
TTD
Ráže : 6,35 mm
Náboj : 6,35x15,5 Browning
Váha prázdné zbraně : 423 gramů
Váha nabité zbraně : 485 gramů
Celková délka zbraně : 127 mm
Délka hlavně : 67,5 mm
Výška : 98 mm
šířka zbraně na nejširším místě : 24 mm
Počet drážek : 6
Kapacita zásobníku : 8 nábojů
Kadence : 25 - 30 ran/min.
Úsťová rychlost : 228 m/sec
Účinný dostřel : 25 m
Přesnost : na vzdálenost 25 m jsou zásahy udávány v kruhu o průměru 25 cm

Pistoli TK (Tula, Korovin) zkonstruoval Sergej Alexandrovič Korovin (1884 - 1946), tento ruský konstruktér pracoval v mládí řadu let v Liege v Belgii v továrně J.M.Browninga. Není tedy divu že se při tvorbě své pistole s neuzamčeným závěrem, v pistolích Browning poněkud inspiroval, více než zmíněným konstrukcím se ale TK vnějškově podobá Museru 1910. Zbraň nahradila v Sovětském svazu do té doby populární pistoli Browning 1906, její výkony byly této pistoli podobné, ale kapacita zásobníku byla větší, a díky tomu že pro zbraň se vyráběl i poněkud výkonnější náboj byla větší i její úsťová energie. Zbraň se i lépe držela díky větší rukojeti a měla lepší miřidla oproti zmíněné belgické zbrani.

Pistole se vyráběla v letech 1926 - 1935 především pro velitelský sbor RKKA (tedy rudé armády) NKVD, stranické a vládní činitele. Někdy uváděná výroba jako sportovní zbraň je mylná a nevelká přesnost zbraně její využití pro tyto účely neumožňuje.

Automatika zbraně je s neuzamčeným závěrem a vnitřním úderníkem. Mechanická pojistka působí na spoušť. Miřidla jsou otevřená. Zbraň má malé rozměry a váhu takže je vhodná pro skryté nošení a použití nábojů s výkonem zvýšeným o 20% umožnilo používat zbraň jako služební. Přes zvýšený výkon byla zbraň vhodná jen k obraně na vzdálenost 10 - 15 metrů. Výkon 104 joulů prostě více neumožňoval. Mechanická pojistka také poněkud snižovala možnost rychlého výstřelu a nošení odjištěné a nabité zbraně bylo zase nebezpečné pro jejího majitele. Bzhledem k tomu že pojistka působí jen na záchyt úderníku může dojít při pádu zbraně k nechtěnému výstřelu a proto nošení zbraně s nábojem v komoře není příliš bezpečné. Navíc při dlouhodobém nošení natažené zbraně dochází k únavě bicí pružiny a v důsledku toho může docházet i k selhání výstřelu.

Přes určité nedostatky (tehdy ale celkem běžné) byla zbraň celkem oblíbená, k čemuž přispívalo kromě malé váhy i snadné čištění a rozebírání bez použití nástrojů. Zbraň se objevuje ve dvou variantách které se liší použitím materiálu na střenkách rukojeti. Střenky starší varianty se vyráběly nejdříve z ořechového dřeva opatřeného rybinovým zdrsněním, později z černého plastu s logem TOZ (Tulskij Oružejnyj Zavod). Někdy se můžeme střetnout i s označením TK-26 (tedy Tula Korovin a rok zavedení do výroby).

ak47

24. září 2007 v 19:02 zbrane
Avtomat Kalašnikova obrazca 47 (Автомат Калашникова образца 1947 года, do češtiny přeložitelné jako Automat Kalašnikova vzor 1947), známý pod zkratkou AK-47 je nejpoužívanější a jedna z nejznámějších útočných pušek světa. Další názvy, pod kterými je také známá, jsou např. "Kalašnikov", "Akáčko" apod. Jak již název napovídá byla sestrojena v roce 1947 mladým sovětským konstruktérem Michailem Kalašnikovem.
Konstrukce
Při konstrukci se tvůrce inspiroval německou útočnou puškou StG 44 z konce 2. světové války. Puška používá náboj 7,62x39 mm vzor 43 poprvé využitý u samonabíjecí karabiny Simonov. Zbraň při střelbě využívá tlaku prachových plynů odebíraných z hlavně prostřednictvím plynového kanálku. Je poměrně snadno ovladatelná a velmi odolná. Proto ji lze využít prakticky v jakýchkoli podmínkách. Ovšem značnou nevýhodou je její hmotnost. Při hmotnosti 4,3 kg se nejedná zrovna o tu nejlehčí zbraň.

psv dragunov

24. září 2007 v 18:58 zbrane
Zkušenosti z druhé světové války utvrdily velení Sovětské armády v přesvědčení o potřebě značného množství odstřelovačů v jednotkách Sovětské armády a významu odstřelovače na bojišti. Po dlouholetém používání starých opakovacích pušek Mosin vzor 1891/30 a samonabíjecí SVT-40 byla zapotřebí nová účinná zbraň, která by pečlivě vyvažovala odolnost, snadnou obsluhu, nenáročnou údržbu a přesnost. Proto byla v roce 1963 zavedena do výzbroje Sovětské armády a následně do dalších armád Varšavské smlouvy odstřelovačská puška Dragunov, kterou vyvinul konstruktér Jevgenij Fedorovič Dragunov(1920-1991).
Odstřelovačská puška Dragunov s příslušenstvím
Odstřelovačská puška Dragunov s příslušenstvím
Odstřelovačská puška Dragunov je samonabíjecí zbraň, která používá upravený Kalašnikovův mechanismus, pracuje na principu odběru plynů z hlavně tlakem na píst s pevně uzamčeným závěrem pomocí rotace závorníku. Zásobována je z dvouřadového zásobníku na 10 nábojů. Puška SVD je určena pro náboj 7,62x54R, puškový náboj Mosin s okrajem. Pro přesnou střelbu se používají speciální odstřelovačské náboje se střelou o hmotnosti 9,8 g a prachovou náplní 3,1 g. Lze však také střílet běžnými náboji, které používá kulomet PK nebo československý univerzální kulomet vz.59. Puška má dřevěnou, odlehčenou pažbu s výškově stavitelnou lícnicí. Kromě otevřených mechanických mířidel je obvykle osazena optickým zaměřovačem PSO-1 se čtyřnásobným zvětšením. Lze použít i noční zaměřovač NSP-3 nebo PGN-1 ruské konstrukce. Zbraň je konstruována pro nasazení bodáku z AKM. Kromě pušky SVD se vyrábí i model označený jako SVDS, který měl původně odnímatelnou dřevěnou pažbu, ale dnes se vyrábí se slopnou kovovou opěrkou. Toto provedení je určeno pro odstřelovače výsadkářů a speciálních jednotek.
Ruský odstřelovač s puškou SVDNáboj 7,62x54R
Ruský odstřelovač s puškou SVDNáboj 7,62x54R

vietcong2

24. září 2007 v 18:55 | by alien |  hry
Vietcong 2 Že se po slušném úspěchu Vietcongu dočkáme pokračování, nebylo pochyb, ostatně i tvůrci tento záměr ohlašovali s velkým předstihem. Ovšem vydání přišlo dříve, než bychom, po zkušenostech se strastiplným vývojem většiny českých her, čekali. Původně nás ani nenapadlo, že by rychlý vývoj mohl mít něco do činění s výslednou kvalitou produktu, naopak jsme byli šťastní za rychlý a zdánlivě bezproblémový vývoj. Na velké změny by sice bylo potřeba zřejmě mnohem více času, avšak Vietcong byl velice kvalitní hrou, takže bychom z jedné nastavované kaše nedělali hned rozvařenou haši, jenže výsledek nás i tak docela překvapil. Ač bychom na tomto místě rádi řekli, že pozitivně, je tomu bohužel úplně naopak.
Jistě jste se v minulém díle dostatečně dobře seznámili s jeho největší předností - atmosférou džungle. Pokud se tak nestalo, běžte to střelhbitě napravit, protože dvojka už vám takovou příležitost neposkytne, nebo lépe řečeno si jí ještě na krátký čas vyzkoušíte, jenže se k ní budete muset prokousat cestouVietcong 2 plnou docela nepříjemného balastu. Ač bychom to tedy nečekali, rozhodli se kluci z Pterodonu přestat protežovat husté vietnamské pralesy jako prioritu a dali se na mnohem konvenčnější přístup. Název sice pořád odpovídá dějišti hry, ale jejím cílem jakoby bylo ukázat, že Vietnam není jen džungle, ale i zajímavá města. Nebo lépe řečeno město. Hue!
Úrovně jsou docela krátké, obsahem nahuštěné až po okraj.
Právě tam se podíváte v dobu, kdy byste se tam určitě podívat chtěli - v den svátku Tet. Ohromující oslavy dávají zapomenout na neskutečné hrůzy války, navíc konečně přicházející ruku v ruce s vidinou míru. Nechutné zážitky se dají utopit v litrech nekvalitního vína, navíc v náruči sličné a ke všemu svolné Vietnamky, jak nám to hned zpočátku náš hlavní a poměrně ošklivě vyhlížející hlavní hrdina. Jenže válka se nedá přehlušit hlomozem ohňostrojů, což hráčovo virtuální ego také hodně rychle pocítí. Hned poté, co na příkaz přivede jednoho z investigativních novinářů, kterému v pohodlí amerického domova nestačilo recenzovat hry, a vydal se za dobrodružným sólo kaprem. Málem to sice nepřežil, nakonec však ještě vVietcong 2 příběhu sehraje svou roli, ať už v roli jednoho z členů vašeho týmu, nebo zprostředkovatele zpráv a nakonec se mu podaří učinit hodně zajímavý a důležitý objev.
Takže, jak už bylo řečeno - při oslavě se cosi pokazilo, konkrétně tedy to, že se Vietkong rozhodl zaútočit na americká stanoviště, která tím byla stejně jako hlavní postava, docela zaskočena. Každopádně, z úvodního chaosu postupně vše přejíždí do stabilních kolejí lemovaných mnoha dynamicky se měnícími úkoly, jichž v každé misi budete muset splnit několik. To by mohla být zavádějící informace evokující pocit dlouhé hry, jíž však Vietcong 2 v žádném případě není. Úrovně jsou docela krátké, obsahem nahuštěné až po okraj. Škoda, že tento přístup nemůžeme ohodnotit plusem, jelikož není tak úplně dobře podchycen, přispívá k menší uvěřitelnosti hry, navíc je trochu zmatečný.
Vraťme se ale k samotné délce hry, která vám co se čistého času týče, nabídneVietcong 2 maximálně nějakých sedm hodin. Jenže Vietcong 2 je specifický ještě něčím: oplývá značnou obtížností i na druhý stupeň ze čtyř možných, takže pokud ho budete chtít dojet do konce a nejste zrovna mistry světa v nějaké té akci, připravte si o pár hodin navíc. Mnohde narazíte na frustrující místa podpořená znemožněním samovolného ukládání dosažených pozic. Ty se savují na předem určených checkpointech a jak už to tak bývá, jejich rozmístění autorům občas ulétlo a je mezi nimi větší, než zdravý odstup. Naštěstí jen občas.
Hratelnost americké singleplayer kampaně by se dala nejlépe popsat jako obyčejná a zde bych zřejmě spatřoval největší chybu celého projektu. Džungli zvládli tvůrci skvěle, město o několik tříd níže, v současném kontextu série bravurních akcí kvalitou spadající spíše do budgetového segmentu. V podstatě nic nemá šanci vás překvapit - chodíte si ulicemi a kosíte jeden druh Vietnamců, občas se podíváte do interiérů budov, kde zábava díky absolutní linearitě ještě o něco více klesne. Většinu času ale budete hledat kdesi zašité nepřátele střílející do vás jednuVietcong 2 salvu za druhou, nehledě na to, že se občas objeví i v již vyčištěných prostorách nebo o sobě aspoň předtím nedali vědět útokem. O nepříjemných sniperech snad ani nemá cenu se zmiňovat.
Hratelnost americké singleplayer kampaně by se dala nejlépe popsat jako obyčejná a zde bych zřejmě spatřoval největší chybu celého projektu.
Celkově je ze hry cítit snaha přiblížit se titulům formátu Call of Duty a celé té mašinérii válečných stříleček, které poslední dobou podle jednoho mustru vznikají jako na běžícím pásu. Jenže Pterodon zřejmě neměl tolik času a pracovních sil, aby vytvořil podobně řemeslně kvalitní produkt, který se hraje bez sebemenšího zaškobrtnutí. Na skriptované sekvence zde sice narazíte a jsou docela působivé, jen je čas od času vidět jejich samoúčelnost. Nevím tak úplně čím to je, že jsem se u Vietcongu 2 nebavil tak, jako u Call of Duty. Zřejmě v tom bude mít prsty i nepříliš nápaditý design městských úrovní, který zaujme jen někdy.
Jenže americká kampaň odehrávající se v Hue není jedinou náplní titulu. Vedle multiplayeru, o němž bude řečVietcong 2 později, se časem propracujete i k příběhu jednoho z vietnamských vojáků, který si samozřejmě budete moci zahrát. A světe div se, právě v této části autoři opět dokazují, jaký talent v nich dřímá. Podíváte se totiž opět do džungle a opět na vás dýchne neopakovatelné a nevelkým množstvím her zprostředkovaná atmosféra. Nenechte se tedy odradit prvními pěti hodinami, konec pro vás bude jednoznačnou odměnou. Opět je tu ale háček - trvá jen chvíli. Kdyby se tak dobře, jako pasáž v džungli, hra hrála po celou dobu, šlo by výsledné hodnocení o nějakých 10% výše.
Zbraňový arzenál nemá cenu kdovíjak rozebírat. Vězte, že patří k největším ve svém žánru, narazíte rovnou na několik desítek kvérů, ať už amerických, ruských či vietnamských, přičemž se nevyhnete ani destruktivním granátům. Ale opět si budete muset vybírat, co si s sebou vezmete na cestu, zároveň toho totiž moc neunesete. Zůstal i systém lékárniček, jež můžete nosit při sobě. Vzhledem kVietcong 2 tomu, že opět narazíte na tým parťáků, rozhodli se tvůrci trochu sofistikovat systém jejich ovládání, takže nyní už jen zmateně nepobíhají, nýbrž je můžete se střídavými úspěchy jednoduchými příkazy koordinovat. Ale můžete se na ně také vykašlat, oni už se o sebe nějak postarají. Jen kluky na doplnění munice a zdraví si na pomoc budete volat zřejmě hodně často.
Tak a jedeme na multiplayer - další z předností Vietcongu 2. Už první díl na tomto poli zaznamenal naprosto neočekávaný úspěch a není tedy divu, že se na něj v pokračování Pterodoni zaměřili se zvláštní pozorností. Tentokrát již tedy regulérně tvoří dobrou polovinu výsledného díla. Už dvě mapy v demu se hrály moc příjemně, plná verze pak se zbytkem pokračuje v dobře nastoleném standardu. Tradiční módy capture the flag, deathmatch, jeho týmová variace a assault nejsou ničím novým, na druhou stranu jsou zpestřovány povedeným zkušenostním rozvrstvením. Zpočátku tak budete mít k dispozici jen několik málo poměrně chudých povolání, s nabranými zkušenostmi časem však k dispozici přibudou zajímavější třídy Vietcong 2 s rozšířenými možnostmi. Multiplayer se hraje dobře, design map se povedl a zážitek je úplně odlišný od hry jednoho hráče, i díky zakomponování několika strojů, třeba tanku či jeepu. Přesto si dělám trochu starosti, zda se multiplayer chytí v podobném míře, v jaké se to povedlo jeho předchůdci. Přeci jen, nyní je trh s MP střílečkami ještě širší, navíc Vietcong 2 bude mít díky průměrnému singlu nevalné výsledky v médiích, k čemuž je zapotřebí připočíst i povrchní marketing ze strany vydavatelské společnosti Take 2.

vietcong

24. září 2007 v 18:49 | by alien |  hry
reklama

o
reklama
Vietcong Vítejte v pekle vietnamské džungle - aneb konečně vychází očekávaná česká akce s prvky taktiky, která námětově vychází z amerického konfliktu ve Vietnamu. Jakožto fanda demoverze hry, která nás nechala okoštovat hru více hráčů a nutno podotknout, že dle ohlasů se stala opravdu úspěšným počinem, jsem se o to více těšil na verzi plnou, respektive hru jednoho hráče. Tak začíná dle předpokladu tím nejdůležitějším - tréninkem, jenž hráče seznámí s ovládáním hry. Jakožto obyčejný vojín pocítíte drsnou drezuru nadřízeného, který vás nechá, v případě špatného plnění úkolu, druhý den zrána čistit zubním kartáčkem latrínu. Alespoň to říká... nutno přiznat, že jej budete pravděpodobně okamžitě nenávidět - jeho hlas, jeho průpovídky, jeho zelený mozek ( v této souvislosti musím podotknout, že jsem moc zvědavý na český dabing :). Skutečná hra startuje příletem na základnu, kde se hráč coby Steve Hawkins stane velitelem malé jednotky vojáků (k nevoli některých z nich). Kolotoč různorodých misí začíná - zhruba v polovině vám asistuje vaše jednotka složená z jednotlivých Vietcong profesí (zdravotník, stopař, radista, kulometčík, zásobovač, sniper), ve zbytku si počínáte na vlastní pěst. Misí s jednotkou se není třeba obávat, poněvadž hráč vždy ovládá pouze sám sebe; co se týče ostatních, jejich počínání se ovlivňuje přes jednoduché rozkazy v menu, případně přímou interakcí.
Největší deviza Vietcongu spočívá ve fantastickém množství skvělých nápadů - a začínají už po příletu na základnu. Hráč se má hlásit u velitele, přičemž si tam musí sám dojít - může si tak projít fungující tábor budící dojem "pohody" a nudy. Posléze se základna omezí na vaši ubikaci a zbrojnici, kde vždy naleznete nějakou tu novou zbraň (na M16 nedám dopustit) a to i nepřátelskou. Ale i to stačí - vaše ubikace totiž čítá stůl se složkou dokumentů, průběžně doplňovaným deníkem, pohodovým rádiem a podobně. Tyhle věci "navíc" musely dát práci, a to vše jenom proto, aby vznikla perfektní atmosféra. V ničem nezaostávají ani mise samotné - o nich podrobněji později; čeká nás například záchrana zajatce, projížďka v Vietcong džípu, tunely, automatický průlet vrtulníkem, přičemž hráč "kropí" pozemní cíle... Všemu jde na ruku příjemné ovládání a ozvučení hry. Hudba, která se moc povedla (zkuste autentické rádio na oficiálních stránkách hry), nehraje pořád, ale jen v některých okamžicích. Ovšem není třeba se bát hluchých přestávek - kde nehraje hudba, rozezní se přirozené zvuky prostředí džungle. Výstřely ze zbraní znějí taktéž na jedničku, stejně jako výkřiky nepřátel, či informování velitelství během akce vysílačkou.
Přitom vše se ovládá poměrně snadno. S vojákem se lze přikrčit, plazit se, naklánět se za roh a když už dojde na střelbu, nabízí se několik možností. Lze totiž střílet jak klasicky, tak s mířením. Stačí stisknou pravé tlačítko myši a voják během chviličky zaměřuje přes hledáček. Ptáte se na výhody a nevýhody? Pokud střílíte klasicky, není to tak přesné, ale i přes zaměřovací kříž dosahujete slušných výsledků. Nezřídka se ale hodí přesnější střelba - proto zamíříte přes pravé tlačítko myši, jenže zrada tkví v tom, že skutečně střílíte jen přes mušku zbraně, Vietcong poněvadž zaměřovací kříž zmizí. Tímto způsobem se hráč také při pokrčení efektivně kryje za objektem, přičemž stále může střílet. Další vychytávka spočívá v tom, že u některých zbraní lze střílet po jednom náboji, místo dávky, což zkrátka šetří potřebné náboje. Tým se ovládá přes kontextové menu, v němž udělíte příkaz (kryjte mě, stůjte na místě, následujte mě...). Další výhoda týmu spočívá v dovednostech jednotlivých oborů. Dojdou vám náboje? Nic se neděje, jeden z vojáků vždy nosí munici. Potřebujete ošetřit? Zkuste zdravotníka. Potřebujete se dostat na kýžené místo podle cíle mise? Stačí se přiblížit ke stopaři a stisknout příslušnou klávesu, čímž zadáte rozkaz. Spoléhat na stopaře se vyplatí, protože vás také informuje o nastražených pastech či situaci před vámi. Přivolávání letecké podpory funguje přes mapu - a teď pozor, přes zadávání souřadnic, respektive výběrem správného čtverce na mapě. A není to zdaleka tak snadné, jak se zdá, musíte se podle mapy a kompasu zorientovat a správně odhadnout pozici nepřátel.
Vietcong Tím se dostáváme k vlastním misím, které jdou z extrému do extrému - některé jsou fantastické, jiné příliš zdlouhavé a nudné. Za nejnudnější část bych označil podzemní tunely (v těchto částech si nezapomeňte posvítit baterkou přes klávesu L :). Zprvu bych je označil za prima nápad, později se staly zcela nezajímavou sterilní pasáží - prostě jen jdete rovně bez možnosti jakékoliv taktiky. Zabloudit se naštěstí nedá, prakticky existuje jen jedna správná cesta s občasnou krátkou slepou odbočkou či pastí. Nuda se nevyhnula některým částem, kdy pochodujete džunglí, narazíte na nepřítele, pak zase dlouho nic... třeba zoufalá pochodová noční mise do nepřátelské vesnice... přitom jiné mise - a je jich naštěstí většina - jasně dokazují, že autoři mají nápadů dost. V tomto kontextu mi přijde zajímavé, že poslední třetina hry je nejzdařilejší. Čeká nás například projížďka na řece, kdy hráč střílí po nepřátelích na březích. Skvěle mě pobavila jízda džípem, přičemž tentokrát vám již svěří přímo jeho ovládání! VietcongZa jednu z nejzábavnějších misí pokládám tu, kdy nejdřív z vrtulníku vyčistím těžkým kulometem území, posléze přistanu a mám za úkol vyhodit do vzduchu most. Nalezneme zde i prvky stealth akce - to když má hráč za úkol vysvobodit zajatce, jenže při jakémkoli prozrazení jej nepřátelé okamžitě popraví. Dvakrát také dojde přímo k napadení vlastního tábora, což je příjemná změna oproti bitvám v džungli. Dohráním kampaně si odemknete všechny zbraně a mise, které si potom můžete zahrát samostatně proti počítači v režimu "quick fight". Zkrátka jen zvolíte zbraň, hustotu nepřátel, mapu, případné členy týmu a bitva může začít. Jenom ještě podotýkám, že ukládání pozice během kampaně je řešeno pomocí záchytných bodů, přičemž ale lze využívat, s jistým omezením, "quick save" a "quick load". Na nejlehčí obtížnost může hráč ukládat pozici kdykoliv, na vyšší 6x (normal), respektive 5x (hard) a 4x (vietnam).
Jako nejvíce rozporuplná věc mi přijde grafické zpracování. Na jedné straně tu máme slušné modely vojáků, Vietcong skvělé zpracování zbraní a některých objektů, zejména vrtulníků. Špičkově potom vypadají některé animace, třeba úskoky vojáků stranou či přeskakování přes kmen. Při přistávání vrtulníku zase reagují stromy a listy. Jenže to ostatní, zejména pak prostředí hry, je zcela průměrné a v některých okamžicích doslova nuzné. Chápu, že ne každý má peníze na licenci špičkového Unreal engine, ale stačí se podívet na budgetovou záležitost Line of Sight: Vietnam. Ne, výše zmíněná hra je co se týče nápadů a jejich zpracování vůči Viecongu jasná druhá liga - spíše se jen na Vietcongu přiživuje, jenže dokázala zprostředkovat hutnou atmosféru džungle. Vietcong bohužel až tolik ne, ale to je věc názorů. Z chybek mohu zmínit zasekávání se do objektů, při postřelení nepřítele nerespektování očividného zásahu, "osudové" omyly AI týmu, zvláštní priority nepřítele či problémy s obnovováním na stejném místě (mapa s ruinami) ve hře více hráčů. To vše ale není pravidlem a právě proto překvapí - nicméně ve verzi, která se objeví v obchodem, by již mělo být vše v pořádku.
Vietcong Zvolená obtížnost determinuje, jak se hra vlastně hraje. Na tu nejlehčí lze v podstatě hrát střílečku, kdy se jako zdaleka nejlepší strategie jeví okamžité naběhnutí do skupiny nepřátel a jejich následné vystřílení. Zmatení nepřátelé se buď netrefí a pokud ano, ještě to lze ustát - pokud ovšem nemáte to štěstí a nevyprázdní do vás celý zásobník z automatu. Síla hry však tkví v taktickém ukrývání se za objekty, již zmíněném míření, vykukování a částečně taktice. Váš tým se o sebe obvykle dokáže dobře postarat, v případě potřeby zdravotník sám léčí poraněné. Obvykle potěší i inteligence vojáků (jak vašich, tak nepřátelských), protože nezávisle na straně se všichni snaží krýt, uskakují do stran a většinou také nestojí na jednom místě. Přesně tenhle typ hry se zdaleka nejvíce projeví ve hře více hráčů, která má očekávání splnila do puntíku. Okamžitě jsem si oblíbil mapy NVA Base (ruiny), Storm (skvělá mapa pro CTF) a Radio Delay (RW); nezklamaly ani nové herní módy. Například v "real war" - dva týmy se snaží zabrat na mapě rozmístěné vlajky. Vyhrává ten tým, který v jednom okamžiku vlastní všechny. Zde také vynikají rozličná Vietcong povolání, například radista může po uplynutí dané doby přivolat leteckou podporu (přežijete-li nálet a jste přitom v těsné blízkosti, píská vám v uších!). V režimu Vietnam zase zmizí z obrazovky zaměřovací kříž, kompas, informace o počtu nábojů a zdraví - mimochodem, pokud se chcete o hře více hráčů dozvědět různé zajímavosti, doporučuji vám přečíst tento doplňující článek. Obecně multiplayer představuje zajímavou alternativu ke hrám jako Unreal Tournament 2003, poněvadž v sobě snoubí snadné ovládání a nutnost hrát takticky, tj. schovávat se za každým objektem, využívat granáty a vůbec, proti lidským protivníkům je Vietcong zatraceně chytlavá záležitost. Nesmíte se však nechat odradit prvními neúspěchy - nezapomínejte, že pocitem nováčka, který více umíral než střílel, si prošli i ti, které bych neváhal označit za vládce džungle. Ve hře dále funguje automatická regulace vyváženosti hry, čili při nerovnoměrném vyvážení sil hra sama přeskupí hráče. V podání hry více hráčů zkrátka nevnímáte spekulativní grafiku, prostě se plně soustředíte na hru, na perfektní atmosféru, které se mi ve hře jednoho hráče v takovéhle míře nedostávalo. Stačí připojit se na internet, spustit hru a vybrat si jeden z mnoha serverů... Co dodat - myslím si, že Vietcong vzbudí trochu rozporuplné reakce. Na jedné straně budou nadšení hráči, na druhé ti, kterým se prostě nelíbí... mezi které se řadíte vy?

wolfestain

10. září 2007 v 10:40 hry
Příběh tajného agenta Blazkowitze, který začíná útěkem z nacistického vězení hradu Wolfestain, kde má za úkol zničit několik významnějších velitelů německých jednotek, pokračuje po návratu domů jeho opětovným vysláním na hrad spolu se svým kolegou. Je to pouze jakýsi průzkum, při jehož plnění jsou však naneštěstí zajati a znovu uvězněni. Hra by nemohla začít, kdyby se Blazkowitzovi ( tedy vám ) nepodařilo osvobodit. Cestou ven se mu podaří získat informace pro které byl vyslán, ale jeho šéfové nejsou zrovna nadšení když zjistí, co se nacisté pokoušejí vytvořit. Jejich troufalý a šílený plán má zajistit výhru ve válce proti Spojencům. Skutečnost, že se v tomto podivném plánu angažují i Paranormální divize SS, taky není zrovna uklidňující. Mise je jasná : zjistit o co jde, získat potřebné informace a pokud hrozí reálné nebezpečí, tak ho zlikvidovat. Za splněním tohoto úkolu se vydáte nejen na chladný norský sever, ale i do tajných laboratoří, vybombardovaných měst, katakomb a spousty dalších. V konečné fázi hry se ovšem opět vrátíte na hrad Wolfenstain, abyste dokončili to co jste začali.
Nečekejte prachprostou střílečku s primitivními úkoly, jedná se o komplikovanou, důmyslně promyšlenou a vytvořenou strategickou hru, kde se střídá napětí z boje se složitými úkoly, kde musíte doopravdy zapojit mozek. Samozřejmě nebudu strašit, myslím, že průměrný hráč by měl vyřešit většinu problémů.
Hra je dobarvena o pár nápadů, které zvyšují celkový efekt. Samopaly umístěnými na hradbách se dají uskutečnit opravdu perfektní jatka - jo a když už jsme u těch jatek, fakt dokonalý napětí je v katakombách, kde vám budou trochu zombíci a kostlivci přelézat přes hlavu, možná jich budete mít plné zuby, ale teprve tady se ukáže jak jste na tom s vaší muškou a odvahou. Počítejte i stím, že se vám může přímo pod nohama rozsypat most a vy jim padnete přímo do chřtánu. Ovšem to potěšení když jim rozstřílíte kedlubnu a oni se rozprsknou do všech stran :)! V prostředí kde se pohybujete nezapomeňte, že se většina chodeb otevírá tajnými páky a tlačítky, někdy se může zdát nenalezitelné a přitom ho máte přímo pod nosem, pouze dobře zamaskované. Další rada: nelekejte se ohnivého zombíka, není obzvlášť nebezpečný, pouze chrlí oheň na všechny strany :), ale dynamitem se dá lehce rozprášit. Tedy nenápadně ke zbraním : Je jich celkem dostatek, nechybějí samopaly (S40), pušky, snipery, kulomety, granáty, pistole atd….
Více z děje prozrazovat nebudu, i tak jsem řekla celkem dost, příběh je trochu sci-fi, ale zpracování rozhodně perfektní, postavy se už nepodobají grotesce jako v prvním díle a jsou celkem reálné. Pokud umíte alespoň trochu anglicky, máte každou misi popsanou celkem detailně a budete vědět co dělat, animace mezi levely jsou poutavé a když bych měla napsat něco o hudbě-dokonale sedí k ději a zapadá do času, vždy když začne houkat alarm, zrychlí se její tempo a vám začne podvědomě o to víc bouchat srdce. Doporučuji hrát na místo šipek na klávesnici písmeny "w-a-s-d" , máte poté blíže všechny důležité funkce, včetně měnění zbraní a Shiftu, ixem kopáte - sice je to velice nehezká noha ( jedna z mála rezerv co se nedovedla dotáhnout do konce), ale k otevírání dveří praktičtější než ruce. Nechci být perfekcionalista, ale těžké kovové zámecké dveře na hradě, které se dají otevírat z obou směrů na všechny strany mě trochu překvapily, ale jinak to asi nešlo.
Rozhodně si myslím, že hra, kterou možná právě k nedávnému Ježíšku dostali opravdu stojí za shlédnutí a projetí všech levelů vás nebude určitě mrzet. Já osobně dávám hře 95%, nejen díky technickému, grafickému, hernímu a zábavnému zpracovaní, ale i proto, že mám na střílečky tohoto typu slabost a tahle je opravdu hodně zdařilá :-)!

fifa 07

10. září 2007 v 10:38 hry

FIFA 07

Fifa 07 od EA Sports - sice nepřináší žádné velké změny hratelnosti, ale zato může určitou část fanoušků zaujmout rozsahem nakoupených licencí reálných hráčů, týmů, soutěží a stadiónů.Jedinou novinku tak představují interaktivní ligy, což je mód, ve kterém se na oficiálních EA serverech střetávají příznivci jednotlivých klubů v zápasech, kde jsou soupeři stanoveni na základě aktuálních rozpisů zahraničních lig.
Podrobnějším zkoumáním herních módů pak lze odhalit opět velké nedostatky v navržení herního menu. Na druhou stranu je třeba autory pochválit za změny v manažerském módu.
Letos to kupodivu vypadá, že EA se rozhodli změnit pořadí priorit a hratelnosti se věnovali více než dost. Během prvních pěti, možná deseti zápasů to ještě nepoznáte, ale při dohrávání první sezóny v novém ročníku si již budete jisti, že právě změny hratelnosti jsou tou největší a zároveň nejpozitivnější změnou, kterou FIFA 07 přináší. Pozitivní kroky lze zaznamenat při rozehrávání přímých kopů a rohů, v nichž je úspěch konečně postaven na vaší šikovnosti, padají i neobvyklé góly, situace se neopakují tak často jako dříve a hráč má větší možnost hru ovlivnit a navíc ve hře neexistuje snad jediné místo na soupeřově polovině, ze kterého nelze dát gól. Jeden z problémů, který ubližuje celkovému dojmu ze zpracování střel je střela z voleje. S velkou pravidelností se totiž při těchto pokusech hráči trefují mimo bránu.
FIFA 07 disponuje opět velkou škálou licencovaných lig, hráčů a mužstev. Bohužel čeští fandové budou zklamáni nepřítomností české ligy,ale mi doufáme že se to snad v příštím roce změní a budeme si moci zahrát zrovna tak českou ligu jako u NHL 07 českou extraligu.Takže Nám nezbývá nic jiného než si zahrát s týmem Sparty,který zaplať ... je v této hře.

FOTBALOVÉ EMOCE
Dav reaguje na váš výkon. Góly a držení míče přinesou oslavné chorály, když se vašemu týmu daří, ale přechází v nespokojené hučení, když vám to nejde. Kamera se zaměřuje na hráče, kteří dávají průchod svým emocím.

EA SPORTS Interaktivní ligy
Reprezentujte svůj klub v průběhu sezóny v F.A. Premier League, Bundeslize, francouzské lize nebo mexické 1. divizi. Když hrají oni, hrajete také. Vyhrajte a přibližte svůj klub slávě. Prohrajte a sledujte pád vašeho týmu na dno tabulky. Týdenní přehled novinek bude obsahovat i uživatelské rozhovory, které rozšíří vaši slávu do světa.

VYLEPŠENÝ HERNÍ SYSTÉM
Celkově byly vylepšeny přihrávky a vyhledávání pozic. Hráči do sebe realisticky strkají a srážejí se ve snaze získat míč. Nová fyzika míče přesně napodobuje odskoky, podkluzování a horní rotaci. Pro hvězdy byly zachyceny charakteristické pohyby a způsoby hry.

STANDARDNÍ SITUACE
Použijte levou analogovou páčku k udělení horní nebo spodní rotace míče vedoucí ke kreativnějším standardním situacím a precizním střelám.

NOVÁ TECHNIKU STŘELBY
Zažijte sofistikovanější techniku střelby, která nabízí vyšší kontrolu a špičkovou přesnost.

VYSPĚLÁ AI BRANKÁŘŮ
Inteligence brankářů je autentická s věrohodnými reakcemi a širší škálou odrazů a zákroků.

VYLEPŠENÝ MANAŽERSKÝ MÓD
Všechno je reálné. Reálné peníze, výchova mladých hráčů, tisk a reakce fanoušků. Zcela se ponořte do světa fotbalového manažera. Zcela nově si tento rok vytvořte svůj vlastní klub.

SPOLEČNÉ HRANÍ
Hrajte proti osmi přátelům z FIFA 07 LOUNGE a určete mezi sebou šampióna. Nový systém handicapů rozčlení hráčskou základnu v napínavém boji o prvenství.

CELKOVÁ AUTENTICITA
FIFA 07 obsahuje 27 lig 20 zemí. Přes 510 týmů je přesně zastoupeno správnými dresy a znaky.

far cry

10. září 2007 v 10:35 hry
Hlavní hrdina se jmenuje Jack Carver, je to vysloužilý člen specíalni jednotky, který se nyní živí jako nájemný kapitán své lodi MEDUSA. Jednoho krásného dne dostane nabídku od jedné sympatické fotografky jménem Valerie, která chce, aby ji odvezl k pustým ostrovům někde v jižním Pacifiku, kde chce údajně prozkoumat a nafotit ruiny starých vojenských pevností z druhé světové války. Po příjezdu k ostrovům se Valerie na vodním skůtru vydá na pevninu a loď Jacka Carvera i s Jackem na palubě náhle někdo sestřelí střelou RPG. Loď je kompletně zničená a Jack se ocitá ve vodě. Po nějaké době se probudí na pevnině uvnitř nějaké jeskyně a pomalu si začne vybavovat, co se vlastně stalo. A tady začína příběh hry, kde se vžijete do role Jacka. Postupem času zjistíte, že na ostrovech jeden bláznivý doktor provádí tajné genetické výzkumy a pokouší se vytvořit dokonalého vojáka, projekt se mu bohužel vymkne z rukou a vy se tedy ocitáte na ostrovech plných zmutovaných tvorů a nájemných žoldáků které si najal již zmíněný doktor. Ve hře vás čeká mnoho překvapení a dobrodružství. Hra nabízí i několik dopravních prostředků z nichž bych jmenoval především jistě velice zajímavé rogalo, na kterém můžete plachtit nad překrásnou krajinou palmové zeleně a mořského azuru. Hra vás pohltí výbornou hratelností a krásnou jasnou grafikou…. Pokud chcete o hře vědět více přečtěte si recenzi.
Jestliže si nevíte rady s akční hrou Far Cry, zkuste si zapnout vývojářský mód. Na ploše máte ikonu - zástupce Far Cry, kterým spouštíte hru. Na tuto ikonu klikněte pravou myší a zvolte pložku *vlastnosti*. Otevře se nové okno v kterém je kolonka cíl a uvnitř toto "C:\Program Files\Ubisoft\Crytek\Far Cry\Bin32\FarCry.exe" za tento text dopište mezeru a parametr -DEVMODE, poté potvrďte OK a je to.

Vzor: "C:\Program Files\Ubisoft\Crytek\Far Cry\Bin32\FarCry.exe" -DEVMODE

Po spuštění hry s tímto parametrem, se vám aktivují následující funkce pod danými klávesami.

Klávesa
Účinek

[F3]
létání (zruší F4)

[P]
všechny zbraně

[O]
999 munice

[F4]
procházení zdmi + létání (zruší F3)

[F2]
přesunout na další checkpoint

[F9]
uložení hry

[F11]
zapnout doplňkové informace

[F1]
přepnutí perspektivy

Navíc se Vám zpřístupní všechny úrovně hry.


kdo jsou

7. září 2007 v 9:09 billi talent
Kapela Billy Talent vznikla v Kanadě v roce 1993. Ve složení se od jejího začátku nic nezměnilo, takže Billy Talent už od počátku hraje ve sestavě Benjamin Kowalewicz (zpěv), Ian D'Sa (kytara), Jon Gallant (basa) a Aaron Solowoniuk (bicí). Na úplném začátku bylo jméno skupiny odlišné, říkali si "Pezz" ale v tu dobu byli prakticky neznámí. V roce 1999 vydávají jako "Pezz" svoje první album s názvem "Watoosh! " (desky se hned po vydání prodalo okolo 1000 kusů a měla v rodné zemi velký úspěch). Po přejmenování na konci roku 1999 na "Billy Talent" (podle muzikálně nadané postavy z kanadského filmu "Hard Core Logo") a po vydání prvního alba nazvaném "Billy Talent" se jim dostalo v Kanadě velkého uznání. Album se stalo jen v jejich rodné zemi 3krát platinovým, ale v ostatních částech světa byl Billy Talent stále velkou neznámou. Okolo roku 2002 se sláva kapely začala rozšiřovat po celém světě a jejich singly "Try Honesty", "River Below" nebo "The Ex" se začali hrát skoro po celé Evropě. Když kapela zjistila, že může prorazit na evropském trhu, vydala i DVD s názvem "Scandalous Travelers", které obsahuje hodinový záznam z jejich celosvětové tour, ale i biografii jednotlivých členů a spoustu dalšího. Absolutně největší úspěch nastal pro skupinu Billy Talent ve chvíli kdy se vydalo jejich druhé album s názvem "II" (římská dvojka). Album bylo vydáno 23. Června 2006 a hned po vydání se stalo třeba v německu nejprodávanějším albem ze všech. Nyní je u našich sousedů Billy Talent skoro modlou a potvrzuje to i fakt že na německých radiostanicích i hudebních kanálech se písničky této kapely hrají skoro pořád. Nejoblíbenějšími singly druhého alba jsou "Fallen Leaves" , "Devil in a Midnight Mass" nebo "Red Flag" (tato píseň je tak kvalitní, že se objevila i v některých počítačových hrách jako je NHL 2006, SSX nebo Burnout).

25.8 sk slaný

5. září 2007 v 20:02 denik
Kuli zapasu sem zase musel vilis s postele protoze hrajem vzdy dopoledne . Ten den zrovna prselo a vubec se mi nechtelo na travnik. Ale jen co zacal zapas zmenil sem nazor prvnich 10 minut sme vedly 3:0 a pak uz to byla pohodicka . V druhim polocase sme este zvisili na 5:0 a stavaní se viplatilo

sk kosmonosy

5. září 2007 v 19:57 neco o malo me
Takze jak uz sem rek hraju fotbal za sk kosmonosy . Minulý rok sme postoupili do krajskeho preboru cz 3.ligu jinak na nas tym se podivej te na http://www.sweb.cz/kosmonosysk/SZ_kadr.htm

ja

5. září 2007 v 19:52 neco o malo me
sem ¨Sebastian Valdman vsichni mi rikaj kachno protoze mam kriví hnáty a njebo kacer to je stejny .
Bydlim v MB a sem v 8 tride ,hraju zavodne fotbal za sk kosmonosy "jo toje tym " se kdyztak kouknete www.sweb.cz/kosmonosysk .Sem blazen do rezidentu evilu coz je horor kterí sem snad videl v 7 letech. Jinak velkou zasluhu na tomto blogu ma By nemesis ktere tim dekuju.

o co de

5. září 2007 v 19:42 play playstation 3
PLAYSTATION®3
ps3 news
S ohromným výkonem, obrovskou datovou pamětí a obrazem ve vysokém rozlišení, jsou hry na PLAYSTATION®3 vydávány s nádechem lesku ve stylu tradičně spojovaném s Hollywoodem. Výpravné scény, prostředí s ohromující vizualizací, oslňující efekty a živé, dýchající postavy ve hře se stávají standardem. Obrovský výkon konzole PLAYSTATION®3 umožňuje s lehkostí vykreslovat ostrý obraz ve vysokém rozlišení. Plná podpora vysokého rozlišení až do 1080 bodů vytváří velkolepý obraz s nesrovnatelnými detaily. Hry a filmy ještě nikdy nevypadaly tak báječně.